(Martin HŮRKA, Židé a Rudolf II., Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, červen 2021, s. 18. Pozn.: Původní tištěný text po připomínkách upraven.)

Židovská komunita v rudolfínské době obývala Brandýs posud poměrně krátce (jen několik desetiletí), přesto si zde zvládla vybudovat svou pevnou pozici a struktury, synagogu, hřbitov, obchodní vazby.

Již od hlubokého středověku se Židé zprvu usazovali především ve městech. Jejich postavení právně ukotvil významným způsobem Přemysl Otakara II. Židé dle privilegia náleželi pod jurisdikci panovníka, který jim zajišťoval právní ochranu, ale na druhou stranu mu byli povinni platit daně. Po husitských válkách postupně nastávala změna vrcholící v době vlády Jagellonců. Královská města začala být Židům zapovězena (znovu se v nich mohli usazovat až v 19. století). Židé se přesunuli do měst poddanských nebo na šlechtická panství. Městečko a posléze město Brandýs nad Labem, jelikož náleželo pod správu královské komory, mezi královská města nepatřilo, Židé zde tedy mohli žít.

Situace Židů byla jako na houpačce. Během vlády Rudolfa II. dosáhlo  jejich společenské postavení patrně svého vrcholu. Židé zažívali svůj „zlatý věk“ v Českých zemích. V tomto kontextu zřejmě můžeme nahlížet i na situaci v Brandýse. Původní židovské osídlení zde vzniklo pod Brandýsem při staré pražské cestě na pozemcích při obci Hrádek (ten se roku 1559 s Brandýsem spojil v jeden celek). V rámci vytrvalého zájmu habsburských panovníků na rozvoji zámku, přilehlé infrastruktury i města, lze předpokládat, že určitou roli v tehdejším dění hráli i místní Židé. Konkrétnější údaje však může přinést jen další studium.

(Martin HŮRKA, Souměstí chrámům zaslíbené, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, červen 2021, s. 18)

Na zdejším souměstí možná leckoho překvapí, kolik chrámových staveb zde vzniklo ještě před dobou Rudolfa II. Dopočítal jsem se devíti. Samozřejmě, hovoříme zde v podstatě o dvou nezávislých městech, nadto jedno z nich je tradičním církevním centrem s druhou nejstarší českou kapitulou, tradicí svatého Václava i Panny Marie. I tak v porovnání k počtu zde tehdy žijících obyvatel se jedná o úctyhodný počet. Počítejme spolu. Nejprve Stará Boleslav: 1) kostel sv. Václava (vznik 1039-1046), 2) kostel sv. Klimenta (poč. 12. století ?), 3) kostel neznámého zasvěcení (11. století ?, v době Rudolfově již neexistoval), 4) kostel Panny Marie (12.-14. století ?, přestavěn na poč. 17. století), 5) kaple sv. Rocha (2. polovina 16. století). Nyní Brandýs: 6) kostel sv. Petra (12. století ?), 7) kostel sv. Vavřince (13. století ?), 8) kostel Obrácení sv. Pavla (1541-1542), 9) synagoga (16. století, poslední výrazná přestavba v 1. polovině 19. století).

Na závěr jen drobná zajímavost. Oba brandýské středověké katolické kostely (sv. Petra a sv. Vavřince) jsou v současnosti spravovány nekatolickými církvemi, a naopak kostel Jednoty bratrské (Obrácení sv. Pavla) je nyní děkanským katolickým chrámem.

Foto: Pohlednice s vyobrazením kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi (OMPv, Sbírka písemností a tisků, fotoarchiv).

(Martin HŮRKA, Jednota bratrská, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, červen 2021, s.18)

Jednota bratrská zanechala v duchovní sféře renezančního Brandýsa silnou stoupu. V převážné části první poloviny 16. století vlastnili zámek a město Krajířové z Krajku. Členové rodu (Johanka, její bratr Konrád a Konrádův syn Arnošt) Jednotu bratrskou otevřeně podporovali a její pojetí víry sami vyznávali. Na Krajířovských panstvích se tím vytvořily příhodné podmínky pro ustavení organizovaných bratrských sborů a zřízení společných modliteben. Hovoříme o době, kdy se 21. února 1521 v blízkých Čelákovicích narodil Matěj Červenka, pozdější biskup Jednoty bratrské, či v letech 1541-1542 vznikl zdejší českobratrský chrám. Ten byl sice o pět let později Jednotě odňat, ale právě v době Rudolfa II. se do něj kazatelé českobratrské víry nakrátko zase vrátili. My ho dnes známe pod označením kostel Obrácení sv. Pavla.

Foto: Pohlednice s vyobrazením kostela Obrácení sv. Pavla (OMPv, Sbírka písemností a tisků, fotoarchiv).

(Martin HŮRKA, Brandýsští Židé, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, březen 2021, s. 19).

Významnou komunitu v Brandýse tvořili Židé. Zdejší židovská obec se utvořila někdy v první polovině 16. století při Vinořském potoce v lokalitě, která náležela k osadě Hrádek. Po polovině tohoto století zde máme doloženu dřevěnou synagogu a pět židovských domů. Z tohoto období též pocházejí nejstarší dochované náhrobky na místním židovském hřbitově. Již v předbělohorském období (před 1620) a počátkem třicetileté války si Židé začali ojediněle kupovat domy blíže náměstí (v dnešní ulici Petra Jilemnického, Karla Tájka a kolem Krajířského náměstí). V prostoru současného domu čp. 7 v ul. Petra Jilemnického se měla nalézat rituální židovská lázeň. Roku 1630 bychom v Brandýse našli devět židovských domů, před rokem 1639 dokonce čtrnáct. Jedná se o vrchol starého židovského osídlení v Brandýse. Roku 1639 nastala zkáza pro celé město i místní židovskou komunitu. Tehdy došlo k zničení všech židovských domů, jejich obyvatelé zavčasu utekli (především do Prahy). Židovskou komunitu se po válce nepodařilo v úplnosti zrekonstruovat. Do roku 1656 došlo k obnově pouze dvou židovských domů. Později počet Židů stoupal, byla obnovena synagoga. V nových podmínkách se rodily nové obchodní i rodinné vazby.

Foto: Brandýská synagoga z roku 1829, 30. léta 20. století ? (OMPv, Sbírka písemností a tisků, fotoarchiv).