(Martin HŮRKA, Lovecký hvozd u Staré Boleslavi, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, září 2021, s. 11)

Lesy u Staré Boleslavi mají prastarou historii. Lze předpokládat, že v nich české elity lovily již za dob knížete Boleslava a sv. Václava. My se podívejme na situaci, která nastala po roce 1547, kdy se lesy dostaly do rukou habsburských panovníků, resp. České komory spravující královské majetky.

Všichni tři Habsburkové (Ferdinand I., Maxmilián II. i Rudolf II.) do loveckých hvozdů cíleně investovali, měli se stát jejich výkladní skříní. Můžeme říci, že správa lesa se ve větší míře „zprofesionalizovala“. Přeci jen potřeba zvěře pro účely královského dvora byla s ničím jiným neporovnatelná. Bezprostředně po nabytí panství vznikl nový úřad forštmistra (byl nezávislý na brandýském hejtmanovi, z čehož také povstávaly opakované konflikty o kompetence). Pod forštmistrovu správu spadaly nejen lesy, ale též vinice a chmelnice. Prvním zdejším forštmistrem se ještě roku 1547 stal Matěj Petenič z Čirndorfu. Vznikala košatá struktura lesní správy. Les živil řadu lidí. Setkáváme se s funkcemi jako forštknecht, pacholek na hlídání psů, psovod, plonknecht, myslivec, revírník, jágr, kšírmistr, podkšírmistr, hajný, oborský, rydknecht a další. Jak si můžeme povšimnout, lovecká a lesní terminologie často obsahuje slova německého původu. I řada členů odborného lesního personálu byla původem z jazykově německých oblastí.

Forštmistr a některý další lesní personál hned zpočátku sídlil v panském objektu v Hlavenci, který tak patrně sloužil svému účelu již za Krajířů z Krajku, předešlých majitelů panství. Tato budova byla za Rudolfa II. přebudována na lovecký zámeček. Stejně tak vznikl lovecký zámeček v dnes zaniklé lokalitě Opočno. V Rudolfínské době vůbec dosáhl počet loveckých a jiných lesních zařízení svého vrcholu. Rozsáhlé části lesa byly rovněž oploceny kvůli ochraně zvěře.

Foto: Prachovnice s loveckou scénou lovu na medvěda, 1524 (OMPv).

(Martin HŮRKA, Hroty šípů z boleslavských lesů, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, září 2021, s. 11)

V rámci projektu „Staré cesty v Polabí“ došlo v lesích u Staré Boleslavi v letech 2020-2021 mimoděk k nálezu 7 železných hrotů šípů. Ve zmíněné oblasti byla odkryta většina základních typů šipek s tulejí. Jedná se o tyto šipky (všechny s tulejí):

• s rombickým průřezem těla (3 ks, váha 38 g., 50 g. a 50 g.)
• s listovitým tělem (2 ks, s úzkým listem váha 58 g., se širokým listem váha 81 g.)
• s vidlicovitě rozeklaným tělem se dvěma hroty (tzv. jelito) (1 ks, váha 35 g.)
• s křidélky (1 ks, váha 85 g.)

  

Poměrné zastoupení jednotlivých typů odpovídá exemplářům z jiných lokalit. Poslední dvě položky, vidlicovitý hrot (tzv. jelito) a šipka s křidélky, se v nálezech z jiných lokalit vyskytují poměrně zřídka. V našem regionu byla např. šipka s křidélky nalezena v zaniklé lokalitě Opočno, která spadá do komplexu bývalého zdejšího staroboleslavského loveckého hvozdu.

Obecně není snadné rozlišit šipky šípů pro luky od střel užívaných do kuší (a to především u šipek s rombickým průřezem). U sporných případů se jako kritérium tradičně bere váha s rozhraním cca 20-30 g (co je méně – pro šípy do luků, co více – pro střely do kuší).

V případě aktuálních nálezů ze staroboleslavských lesů lze konstatovat, že se jedná o šipky střel do kuší. Datovat je lze do širokého časového rozpětí 14.-16. století. Jelikož dané místo sloužilo již od hlubokého středověku pro lovecké radovánky šlechty i českých panovníků (jejichž výsostným loveckým územím se předmětné lesy nakonec staly po konfiskaci zdejších majetků Krajířů z Krajku roku 1547), lze předpokládat spojitost současných nálezů s lovem zvěře (střely, které minuly svůj cíl a nebyly nalezeny).

Foto: Nálezy ze staroboleslavských lesů, 2020-2021 (OMPv).

(Martin HŮRKA, Šlechta a měšťané skupují grunty, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, červenec-srpen 2021, s. 18)

Brandýské Polabí lákalo nejen císaře, ale také jeho úředníky a služebníky, stejně jako další nižší šlechtice a měšťany, kteří na panství majetkově pronikali koupí větších poddanských gruntů, svobodných statků, hamfeštních dvorů, mlýnů apod. V Rudolfínské době bychom téměř v každé vsi někoho podobného nalezli. Nezřídka tito lidé majetky na vsích nejen vlastnili a využívali hospodářsky, ale rovněž v nich i bydleli. Popsané poměry nepanovaly jen za Habsburků, ale pravděpodobně i před rokem 1547 za jejich předchůdců – Krajířů z Krajku. Svědčí o tom např. dvě toušeňské usedlosti (čp. 19 a mlýn), na které dal Arnošt Krajíř z Krajku svému úředníkovi Zikmundu Vaneckému z Jemništky zvláštní osvobození od plateb z „dvoru purkrechtního, dědin a luk k němu náležejících“. Nejvíce dokladů máme pro dobu vlády Rudolfa II. (1576-1611) a pro následující období až po bitvu na Bílé hoře (1620). Byť starší situaci zkresluje nedostatek písemných pramenů, lze říci, že kolem přelomu 16. a 17. století pojednávaný trend zažíval svůj největší boom.

Na Vrábí koncem 16. století hromadně skupoval grunty stavitel Hektor de Vaccani. V Jenštejně vidíme roku 1619 v držbě jednoho ze dvorů Buriana Ledeckého z Gránova, bratra brandýského hejtmana Jana Ledeckého z Gránova. Mohli bychom pokračovat brandýskými hejtmany Janem Habartickým z Habartic, Vilémem z Oppersdorfu, purkrabím Vilémem Škopkem z Elentperka, forštmistry Alexandrem z Ordelíku, Filipem Rotcimerem a dalšími.

Majetky tito lidé nejen kupovali, ale také nabývali darem za pro panovníka a jeho komorní panství odvedené služby. S nemovitostí si pak mohli naložit, jak chtěli. Příkladem budiž forštmistr Ondřej Fuktyc, jenž dostal od Rudolfa II. roku 1598 darem grunt ve Lhotě (pozdější statek Houšteckých čp. 6), který však obratem prodal Melicharu Spálenému.

Třicetiletá válka přinesla většinou jak značné poškození nebo zničení nemovitostí, tak i změny v sociální struktuře vlastníků venkovských majetků.

Foto: Prostor bývalého Věžského dvora v Toušeni, 2021 (M. Hůrka).

(Martin HŮRKA, Budování brandýského panství, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, červenec-srpen 2021, s. 18)

Brandýské panství zkonfiskované Habsburky Krajířům z Krajku roku 1547 patřilo hospodářsky mezi vůbec ty nejlepší konfiskáty. Zpočátku se skládalo především z majetků na pravém břehu Labe (Hlavenec, Hřivno, Kochánky, Konětopy, Křenek, Lhota, Mečeříž, dnes zaniklé Opočno, Otradovice, Předměřice, Sobětuchy, Skorkov, Sojovice, Stará Boleslav, Tuřice, Vestec). Na levobřeží se nalézalo jen několik lokalit (Brandýs, Čelákovice, Toušeň), k nimž komora přičlenila Nymburku odebrané Polerady a Starému Městu pražskému odňaté Záryby rovněž coby konfiskáty v rámci potrestání viníků protihabsburského povstání výše uvedeného roku.

Tendence k rozšiřování panství se objevovaly již dříve, avšak skutečně aktivní kroky k nákupu či odnětí majetků sousedních vlastníků začali konat úředníci panství až s nástupem Rudolfa II., tj. po roce 1576, respektive od 80. let 16. století, poté co císařský dvůr přesídlil do Prahy a císař brandýskému zámku a místním državám věnoval více pozornosti. Ne vždy si úředníci počínali v rukavičkách. Nátlak při nabývání majetku a využití chyb či neopatrnosti původních majitelů byl součástí taktiky.

Na levém břehu tak začaly přibývat majetky jako Kostelec nad Labem, Zápy, Ostrov, Jenštejn, Vrábí, Dřevčice a další. Ani labské pravobřeží nezůstávalo pozadu, i zde postupně vsi v držbě brandýského panství přibývaly. Za třicetileté války (1618-1648), kdy náš kraj stihl populační a hospodářský rozvrat, bychom v majetku brandýského panství napočítali již více než 50 lokalit.

Foto: Vyobrazení Brandýsa nad Labem, 19. století (OMPv, Výtvarná sbírka).