(Martin HŮRKA, Historická graffiti v Mariánském chrámu, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, říjen 2021, s. 13)

Při nedávné opravě chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi přilákaly pozornost mj. staré nápisy, podpisy, vyobrazení či symboly, které se nacházejí především na stěnách spojovacích podkrovních chodeb na bocích lodi kostela a na přístupových schodištích. Zanechávali je tam návštěvníci, poutníci, řemeslníci i vandalové od 17. století podnes.

Nápisy na zdech

Nápisy jsou provedeny buď červenou hlinkou (výlučně starší nápisy) či černě, včetně vyrytých či zhotovených tužkou (většinou mladší nápisy). Psány byly česky, občas latinsky, sporadicky německy a nedávno i ukrajinsky.

Pocházejí ze dvou hlavních období:

1. První období pokrývá průběh třicetileté války v první polovině 17. století a končí počátkem 18. století, respektive rokem 1709.

2. Druhé hlavní období počíná v 80. letech 19. století a trvá dodnes.

Z více než stopadesátiletého mezidobí se prozatím podařilo identifikovat pouhé dva datované nápisy, a to jistého Josefa ze Staré Boleslavi, který se podepsal roku 1833, dále pak podpis Lorety Schmützové z roku 1871.

Trocha statistiky

Prozatím došlo k identifikaci téměř 330 samostatných zápisů. Z toho datovaných je 171. Starší nápisy byly psány většinou červenou hlinkou. Z nápisů zhotovených touto barvou máme datováno celkem 48 samostatných položek. Pocházejí z rozmezí let 1634 (1624 ?) – 1709.

Nejstarší nápisy

Prozatím za nejstarší prokázaný záznam považujeme prostý podpis s datací z roku 1634, který zní: „Hans Wentzel von Jägerndorf. Den 8. September 1634“. Jägerndorf je německé označení pro město Krnov. Na zeď se nám tedy podepsal Slezan přišlý z prostoru dnešního slezsko-polského pomezí. Hned z následujícího roku rozeznáváme podpis Jana Poříčanského. Do konce 30. let 17. století přibyly ještě minimálně 4 další nápisy.

Jen pro doplnění, v chrámu existuje i jeden špatně čitelný nápis tvořený iniciálami a letopočtem, který by mohl být čten: „1624“.

Třicetiletá válka a Andreas Thorinus

Mezi nejstarší nápisy patří i dva špatně čitelné, datované rokem 1639 (v jednom případě máme dokonce ucelené datum 4. června 1639). Přinejmenším tento tak spadá do doby okupace Staré Boleslavi švédským vojskem generála Johana Gustafssona Bannera za třicetileté války (1618-1648). Do stejného období, tedy do let 1639-1640, kdy si ve Staré Boleslavi a jejím okolí vytvořila mnohatisícová švédská armáda jedno ze svých hlavních útočišť v Čechách, snad můžeme klást i následující explicitně nedatovaný nápis: „Andreas Thorinus  / Suecus, Thiae Candidatus“. Zkratku „Thiae“ lze chápat jako „Theologiae“. Zdá se tedy, že se na stěně zvěčnil „Andreas Thorinus / Švéd, kandidát teologie“. Dalším pátráním se podařilo vyhledat dobového švédského literáta totožného jména. Plným jménem se psal Andreas Nikolai Thorinus. Žil v letech 1596-1670. Po studiích v Uppsale, Greifswaldu a Helmstedtu učil na škole v Strängnäs. Roku 1645 byl vysvěcen na kněze a později působil jako duchovní správce v Sorundě nedaleko Stockholmu.

O kom a o čem podpisy vypovídají?

Starší vrstva ze 17. století

Starší záznamy mají často tu strukturu, že vedle návštěvníkova jména je uvedeno také místo původu, viz např. výše zmíněné nejstarší nápisy jmenující Hanse Wentzela von Jägerndorf (tedy Jana Václava z Krnova) či Jana Poříčanského. Čteme však i o dalších: Kašpar Polák Bydžovský (1651), Vojtěch Vodňanský (1652), Jiřík Svoboda Kostelecký nad Orlicí (1651), Václav Kratochvíle Kopidlenský, Jakub Václav Kandr Sušický (1657), Mikoláš Tobiška Žamberký (bez datace), Jan Kumbál Kostelecký a další.

V některých případech se dozvídáme i povolání dávných návštěvníků, např. „Byl tu na pouti řemesla mlynářskýho [???] Voktář“ (1655), „Tomáš Tichej Žiželický, řemesla kovářského“ (1659), „Samuel [???], řemesla soukenickýho, byl tady Léta Páně 1660“.

Vzhledem k charakteru zápisu, zmíněným řemeslům i uvedeným lokalitám původu z různých koutů naší země je pravděpodobné, že starší vrstva nápisů zobrazuje poutníky a návštěvníky chrámu, kteří přišli v souvislosti s náboženskými svátky a jinými církevními událostmi. Dosvědčují to i některé přípisky s náboženskou motivací jako: "...Boha / Miluj...", "Pane, smiluj se nad námi..." či "Sláva Bohu...".

Mladší vrstva od konce 19. století po současnost

Podepsáni jsou především řemeslníci pracující na opravách chrámu. Řada z nich je přímo ze Staré Boleslavi a okolí, např. pokrývači Rudolf Vít a Václav Poslt, oba ze Staré Boleslavi (1921), zedník Krákora ze Lhoty nad Labem (1925), dělník Václav Svoboda ze Staré Boleslavi (1925) a další. Na zdech ovšem najdeme i jména dělníků pocházejících z větší dálky, např. „[křesní jméno vyškrábáno] Trojan, pomocník zámečnický z Doubravice u Jičína pracoval zde 18. 12. 1885“.

Kromě řemeslníků podílejících se na rekonstrukčních pracích čteme jména různých skupin zvědavců, turistů i poutníků. Nechybějí ani nápisy z poslední rekonstrukce, a to jak od českých, tak i zahraničních řemeslníků a dělníků. Patrně rovněž do relativně nedávné doby lze zařadit nápisy typu: „MartyS smrdí“ nebo „Miluju Danu“.

Vyobrazení

Na stěnách kromě podpisů, vzkazů a hesel vidíme také drobná vyobrazení. Téměř výlučně jsou tyto črty kresleny červenou hlinkou, a lze je tak datovat do starší vrstvy ze 17. století. Pozorný návštěvník zde může spatřit např. vyobrazení zajíce, obličeje s pokrývkou hlavy s křížem na vrcholu, architektonické motivy (např. věž), množství hvězd, šibenici, erb s běžícími psy, muže v barokním oděvu s jednou rukou zdviženou (na pozdrav či při tanci ?).

Poděkování: Velmi děkujeme Zdeňce Tiché, ředitelce Informačního a kulturního centra Stará Boleslav za podnět ke studiu nápisů, zajištění přístupu a veškerý podpůrný servis.

Foto: Jeden z množství nápisů v chodbách kostela (M. Hůrka).

(Martin HŮRKA, Očím skrytá sgrafita, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, říjen 2021, s. 12)

Ne všechna brandýská sgrafita jsou snadno přístupná. V areálu zámku došlo v relativně nedávné minulosti k jejich odhalení hned na několika veřejnosti částečně (nebo i zcela) nepřístupných místech. Díky vstřícnosti kastelána Víta Rejthara jsme je nyní mohli pro účely muzea i publikace fotograficky zdokumentovat.

Nacházejí se především v některých patrech mladších vestaveb při vnitřních rozích nádvoří. Narazíme na ně ale i vně zámeckého jádra, např. v přístavku v ulici Na Celné nebo při zahradě Na Valech v prostoru bývalých skleníků.

Možná ještě důležitější objev pro předbělohorskou historii města učinili jen před několika málo měsíci archeologové ÚAPPSČ pod vedením Lukáše Balouna. Došlo k němu v souvislosti s kompletní rekonstrukcí budovy čp. 98 na Masarykově náměstí. Při odhalení základových zdiv v průjezdu objektu archeologové minimálně na dvou místech identifikovali druhotně použité kameny, na jejichž lícové straně dodnes spočívají zbytky sgrafitové omítky. Lze se domnívat, že tyto kameny pocházejí ze stavby, která stávala v prostoru čp. 98 již v době před třicetiletou válkou, a do základů se dostaly během kompletní přestavby domu po jeho blíže nespecifikovaném zničení či stržení. Zbytky sgrafit v základech čp. 98 tak patrně naznačují, že v rudolfínské době byly sgrafitovou omítkou zdobeny fasády některých domů i na brandýském náměstí.

Foto: Zbytky sgrafita v základech čp. 98 (M. Hůrka).

(Martin HŮRKA, Katovna, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, říjen 2021, s. 12)

V Brandýse zdobila sgrafita i jiné objekty než jsou ty zámecké. Díky rekonstrukci je dodnes můžeme obdivovat na budově brandýské katovny. Zde je málem zcela setřel zub času. Naštěstí při průzkumech a rekonstrukcích byly jejich zbytky odkryty a zdokumentovány. Kolem přelomu tisíciletí při poslední rozsáhlé opravě katovny tak mohly být ve své podstatě znovu zhotoveny. Sgrafita na katovně lze jen obecně datovat do předbělohorského období. Objekt samotný však může být i starší. Katovské rodiny jsou v něm ovšem doloženy až po třicetileté válce.

(Martin HŮRKA, Brandýský slon, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, říjen 2021, s. 12)

Sgrafitová omítka je jedním z typických prvků renezanční architektury. Tohoto způsobu výzdoby bylo docíleno nanesením (s časovým odstupem) dvou různobarevných omítkových vrstev. Na zaschlou spodní, většinou tmavou omítku se nanesla kontrastní (často bílá) vrstva, jejíž některé části však byly ještě za vlhka vyškrábány. Tímto postupem vznikla buď ornamentální, nebo figurální výzdoba. Většina českých renezančních sgrafit vznikla v období od poloviny 16. století do doby vypuknutí třicetileté války.

Nejvíce renezančních sgrafit nalezneme celkem pochopitelně v areálu místního zámeckého sídla. Nejde jen o obvyklá ornamentální „psaníčka“, ale i o výjevy loveckých scén (lovec se zaječím úlovkem, lov divokých kachen, napadení lovce jelenem apod.) nebo náboženské motivy. Lidé nejvíce hledají vyobrazení, na kterém se dle domněnek nachází sám císař Rudolf II. Co naopak hledat vzhledem k velikosti výjevu ani nemusejí, je zpodobnění slona. Jedná se o slona válečného. Slon krvácí na čele a patrně i z oka. Na bocích slon nese v jakýchsi truhlách po třech vojácích (zcela nejblíže dva lučištníky). Slona řídí poháněč s černošskými rysy. Vojáci na sobě mají oděv připomínající antickou zbroj. Autor výjevu patrně čerpal z dobových tištěných rytin, viz např. bitva u Zamy od Cornelia Corta (po 1567). O slonech však poučené dobové obecenstvo již vědělo (např. o Masopustu 1570 budil v Praze během návštěvy Maxmiliána II. pozornost slon jménem Emanuel, o něco dříve v letech 1552-1553 ve Vídni chovali slona Sulejmana).

Zámecká sgrafita nebyla zhotovena najednou, nýbrž postupně přibývala. Pocházejí z období 2. poloviny 16. století (většinou z jeho závěru).

Foto: Slon na fasádě na nádvoří brandýského zámku.