(Jan KUŽNÍK - Martin HŮRKA, Neznámý kluk ze zapomenutého fotoalba. Záhada rozluštěna po 71 letech, Idnes Technet, 23. prosince 2015)

Zbylo po nich jen fotoalbum. Otec sloužil okupantům, ale o tom malý Reini neměl ani tušení. Narodil se, když byla válka v plném proudu. Toto je příběh jednoho fotoalba z Říčan, ale možná i vy o nějakém podobném víte...

Více viz zde: www.idnes.cz/technet/vojenstvi/ricany-muzeum-reini-hartmann.A151129_172241_vojenstvi_kuz

Foto: Reinhard Hartmann fotografován s matkou a otcem v říčanském ateliéru (Muzeum Říčany).

(Martin HŮRKA, Vodovody, kašna, vodárna, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, únor 2021, s. 19)

Níže výčet technických vymožeností spojených se zásobováním města a zámku vodou v době renezance (třicetiletou válku nepřežila ve funkčním stavu ani jedna):

I) Potrubní vodovodní vedení

Rozpočet Jana Mlynáře (před 1567) na vedení vody z prameniště u Vrábí na zámek obsahuje i přesnou délku chystané trasy 4.031 pražských loktů (cca 2.400 metrů), na což se mělo použít 516 borovicových trub dlouhých 7 loktů (něco přes 4 metry). Borovice „jestliže by v lesích k panství brandejskému náležejících vyhledány býti nemohly, tehdy na panství poděbradském okolo Velenky bez přílišné školy shledati se mohou.“ Jedná se ovšem jen o rozpočet, jak vše nakonec dopadlo, s určitostí nevíme. To při budování druhého vodovodu od Vrábí, tj. od vrábské tvrze na brandýské náměstí koncem 16. století, si jsme již jistější. Máme totiž k dispozici účty za vykonanou práci. Obsahují nejen mzdy, ale také např. položku platby za dřevo (včetně nákladu na malé všimné): „Za dříví borové od pana děkana staroboleslavského na trouby koupené i s outratou za víno v poctě témuž panu děkanu odeslané...“. Dřevěná kovovými spojkami pospojovaná potrubí jsou v Brandýse doložena i archeologicky (např. při rekonstrukci náměstí v letech 2010-2012 byla odkryta potrubí prozatím datovaná do širšího úseku 16.-19. století).

II) Kašna

V souvislosti s budováním brandýského vodovodního systému vznikly na jeho trase (trasách ?) i další zařízení, především „stojany na vodu“, a také „kašna“, jejíž umístění můžeme prakticky s jistotou předpokládat na náměstí. Ze zmínek se jednalo o kašnu „kamennou“, kterou napájela voda tekoucí dřevěným potrubím samospádem od vrábské tvrze. Hovoří se o ní také jako o „městské kašně“. Roku 1571 byla již do té míry sešlá, že měšťané uvažovali o výstavbě nové s odhadovaným nákladem přes 50 kop českých grošů.

III) Vodárna

Vodárna byla zřízena pravděpodobně Habsburky krátce po konfiskaci brandýského panství Krajířům z Krajku (1547). Již toho roku totiž dostal mistr Pavel za úkol zámek zvýšit, zajistit odvod patrně dešťové a špinavé vody a na druhé straně přivézt potrubím dobrou vodu. Vodárna byla naplňována čerpáním vody z Labe pomocí jednoho kola Podzámeckého mlýna, voda z ní pak dle potřeby tekla samospádem. V tuhé zimě 1550/1551 napsal problém, když příslušné kolo ve mlýně zamrzlo. Musely tak být narychlo vykonány úpravy na staré zanedbané zámecké studni, aby její voda mohla posloužit jako dočasný náhradní zdroj.

Foto: Lukáš Baloun (archeolog ÚAPPSČ), archeologický výzkum brandýského náměstí, 2010.

(Martin HŮRKA, Pestrá směsice lidí, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, březen 2021, s. 19)

V období od roku 1547, kdy Habsburkové zkonfiskovali brandýské panství Krajířům z Krajku, až do doby třicetileté války registrujeme v Brandýse čilý stavební ruch, stabilitu a rozvoj starých místních měšťanských rodů i působení nově příchozích. Brandýs se díky modernizované správě panství i opakované přítomnosti královského dvora stal atraktivní i pro řadu cizinců. Velká část z těchto cizinců v Brandýse zdomácněla a zapustila kořeny.

Jmenujme především stavitele italského původu Mattea Borgorelliho (* poč. 16. století v severní Itálii - † 1572 v Brandýse n. L.)., kterého místní „přejmenovali“ na mistra Matese. Ten vstoupil na brandýskou půdu již počátkem 40. let 16. století, tehdy ještě ve službách Krajířů z Krajku, když pro ně postavil dnešní kostel Obrácení sv. Pavla. Později si v Brandýse na náměstí pořídil požárem roku 1551 zničený dům (v místě dnešního čp. 22), tento dům opravil a usadil se v něm natrvalo. Obdobný vztah k městu si o několik desítek let později vypracoval jiný Ital. Jmenoval se Ettore (jinak též Hektor) de Vaccani. V Brandýse kvůli zakázkám pro královskou komoru tu a tam přechodně pobývali i další odborníci v architektuře s kořeny v zahraničí (především opět na jihu). Na druhé straně nejstarším známým císařským zahradníkem byl zde v Brandýse patrně Holanďan Ferdinand Clole z Ursin. Koncem 16. století si pro svou potřebu a zvýšení příjmů koupil jeden ze zápských gruntů (podobně si Hektor Vaccani postupně pořídil hned několik gruntů ve Vrábí). Po polovině 16. století zakoupil v Brandýse dva domy Angličan Vilém Forwall, „komorník a garderob“ arciknížete Ferdinanda II. Tyrolského. Osob s němčinou jako mateřštinou zde při císařském dvoře i ve správě panství působila celá řada (většinou s původem v Rakousku, Slezsku nebo v „domácích“ Čechách). Vezmeme-li v potaz i Židy, byl Brandýs v Rudolfínské době národnostně pestrým místem. Brandýs nebyl uniformní ani sociálně – domy zde i dvory v okolních obcích skupovali kromě osob navázaných na císařský dvůr též příslušníci venkovské nižší šlechty nebo měšťané z jiných lokalit.

(Martin HŮRKA, Zdroje vody pro Brandýs, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, únor 2021, s. 19)

Brandýs v 16. století disponoval několika vodními zdroji. Začněme Vinořským potokem. Na potoce místní patrně již ve středověku zřídili řadu rybníčků a stavů. Potoční voda byla nepostradatelná pro napájení dobytka. Městečko však potřebovalo další zdroje především pramenité vody. Když počátkem 16. století vznikl pivovar (při dnešní Pražské ulici), využíval nejprve vodu ze studánky přímo na svém pozemku.

Měšťané i zámecké provozy mohli využívat také studní (stáří těch dochovaných se nám však těžko určuje), nebo povrchových pramenišť jižně od města. Největší koncentrace pramenišť se nacházela kolem Vrábí. Část z nich však až do poloviny 80. let 16. století ležela na pozemcích rodu Vrábských, tehdejších majitelů Vrábí. Rostoucí nároky na vodní zdroje donutili správu panství k jednání a „hydrologickým“ průzkumům. Jimi byl (někdy před rokem 1567) pověřen Jan Mlynář z Nového Města pražského. Voda měla být primárně určena pro brandýský zámek: „...jakož milostivé poručení vaší arciknížecí [Ferdinand II. Tyrolský] milosti se jest stalo, abych studénku na gruntech pánův Vrábských s pilností ohledal, kteráž by vodu čerstvou na zámek Brandejs s dostatkem vydávati mohla.“ Jan Mlynář dvakrát Vrábí „měrami přeběhl“ a doporučil využít prameniště, o němž prohlásil následující: „místo skalnaté, k západu slunečné... [kde] pramínek vody se vyprýšťuje, kterejž by se na zámek Brandejs po trubách dovést s dostatku mohl. Také o něm mnozí lidé staří zprávu dávají, že vždycky ustavičný pramének v témž místě vychází a vodu vydává...“. Jan Mlynář upozorňuje i na další okolní prameny: „Jsou také pod týmž pramenem jiné studénky, od kterýchž by též na zámek vody dovedený býti mohly, ale že nad nimi rybníkové i jiné zbahnilosti přirozenou čerstvost [jim] odjímají“, nedoporučuje je využívat. Přesné umístění „skalnatého“ prameniště není snadné určit. Snad se jedná o prostor u bývalé bažantnice východně od Vrábí, které cituje J. V. Prášek jak zdroj vody pro zázemí zámku: „Po levé straně jdouc k zámku na předhradí býval stojan, do kteréhožto voda pramenitá, kteráž se z Kavčího sadu slove, kdež nyní vobora bažantí jest, po trubách, ku pohodlí zámku i města vedla.“

Vrábské vodní zdroje využívali také brandýští měšťané. Vodu vedli potrubím přímo od vrábské tvrze. Doklady k tomu máme z konce 16. století. Rozpočet z roku 1596 hovoří o platbách nádeníkům a zedníkům za vyčištění vrábského kalu, vyzdění pramenů a zřízení haltýře (lze předpokládat, že zdrojem byla dnešní nádrž u bývalé vrábské sýpky/tvrze).

Zmiňme ještě prameniště na loukách „mezi cestami Zápskou a Zípeckou“ (tj. přibližně někde v prostoru dnešního Kauflandu). Toto prameniště bylo využito na přelomu 16. a 17. století v souvislosti s budováním obory východně od zámku jako zdroj vody pro její rybník (dnešní Královický rybník).

Úplně jsme zapomněli na řeku Labe. I tu v Brandýse dovedli pozoruhodným způsobem využít. Už krátce před polovinou 16. století byla voda pro potřeby zámku čerpána pomocí vodárny při Podzámeckém mlýnu, záhy došlo k dohodě mezi zámeckými úředníky a měšťany a čerpaná labská voda byla zavedena potrubím do města jako alternativní zdroj.