(Martin HŮRKA, Lovecký hvozd u Staré Boleslavi, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, září 2021, s. 11)
Lesy u Staré Boleslavi mají prastarou historii. Lze předpokládat, že v nich české elity lovily již za dob knížete Boleslava a sv. Václava. My se podívejme na situaci, která nastala po roce 1547, kdy se lesy dostaly do rukou habsburských panovníků, resp. České komory spravující královské majetky.
Všichni tři Habsburkové (Ferdinand I., Maxmilián II. i Rudolf II.) do loveckých hvozdů cíleně investovali, měli se stát jejich výkladní skříní. Můžeme říci, že správa lesa se ve větší míře „zprofesionalizovala“. Přeci jen potřeba zvěře pro účely královského dvora byla s ničím jiným neporovnatelná. Bezprostředně po nabytí panství vznikl nový úřad forštmistra (byl nezávislý na brandýském hejtmanovi, z čehož také povstávaly opakované konflikty o kompetence). Pod forštmistrovu správu spadaly nejen lesy, ale též vinice a chmelnice. Prvním zdejším forštmistrem se ještě roku 1547 stal Matěj Petenič z Čirndorfu. Vznikala košatá struktura lesní správy. Les živil řadu lidí. Setkáváme se s funkcemi jako forštknecht, pacholek na hlídání psů, psovod, plonknecht, myslivec, revírník, jágr, kšírmistr, podkšírmistr, hajný, oborský, rydknecht a další. Jak si můžeme povšimnout, lovecká a lesní terminologie často obsahuje slova německého původu. I řada členů odborného lesního personálu byla původem z jazykově německých oblastí.
Forštmistr a některý další lesní personál hned zpočátku sídlil v panském objektu v Hlavenci, který tak patrně sloužil svému účelu již za Krajířů z Krajku, předešlých majitelů panství. Tato budova byla za Rudolfa II. přebudována na lovecký zámeček. Stejně tak vznikl lovecký zámeček v dnes zaniklé lokalitě Opočno. V Rudolfínské době vůbec dosáhl počet loveckých a jiných lesních zařízení svého vrcholu. Rozsáhlé části lesa byly rovněž oploceny kvůli ochraně zvěře.
Foto: Prachovnice s loveckou scénou lovu na medvěda, 1524 (OMPv).