(Martin HŮRKA, Tři události z místních lesů, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, září 2020, s. 16)

1) Věděli jste, že hrabě Fr. Ant. Špork neoprávněně zastřelil jednoho z šesti bílých jelenů, které císař Karel VI. dostal roku darem od ruského cara Petra Velikého? Odsouzen byl k vysoké pokutě 5 tisíc zlatých dukátů.

2) Věděli jste, že hrabě Fr. Ant. Špork nechal zřídit pomník císaři Karlu VI. u Hlavence? Zhotoven byl v letech 1724-1725 na paměť udělení řádu sv. Huberta vášnivým lovcem Šporkem osobně císaři roku 1723. Jeho autory jsou František Maxmilián Kaňka a Matyáš Bernard Braun.

3) Věděli jste, že při honu roku 1732 císař Karel VI. omylem zastřelil knížete Adama Fr. ze Schwarzenbergu? Stalo se tak v Hluchově. Po události byl vyhotoven plán zachycující pozice střelce i oběti, směr kudy byla zvěř hnána a nejbližší okolí včetně kaple sv. Rocha, břehu Labe i tzv. Starého Labe.

(Martin HŮRKA, Renezanční lovecké zámečky, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, září 2020, s. 16)

Rudolf II. investoval do zdejších lesů velké prostředky. Přikupoval další vesnice, aby rozšířil své zdejší državy a mj. i revír. V lesích samých jeho úředníci zřizovali a opravovali celou řadu objektů, které sloužili jak správcům lesa, tak i hostům-lovcům z vyšší společnosti. Byly to tzv. zelené boudy, drobné lovecké chatky využívané při lovech i při péči o zvěř, ale také především dva lovecké zámečky – v Hlavenci (během třicetileté války zpustošen, následně přestavěn na sýpku, po dalších stavebních úpravách objekt dodnes stojí) a v Opočně (během třicetileté války zpustošen, zcela zanikl, předmětem drobného archeologického výzkumu v 70. letech 20. století). V lese a jeho okolí vznikaly bažantnice, slaniště pro vysokou a další zařízení, byly budovány rozsáhlé obory, mj. vznikla i obora v prostoru od brandýského zámku po dnešní Královice.

Rudolf II. neváhal zrušit celé vesnice, aby zvěř a lovci měli klid. Kromě vysídlení dvora v Opočně, který byl původně součástí již dříve dožilé vsi, se jedná o cílené vysídlení Vesců (1777 ves obnovena jako Nový Vestec) a Otradovic (1777 ves obnovena pod názvem Laubendorf, který se však neujal a záhy se začalo užívat původní české Otradovice).

Foto:

1. Bývalý lovecký zámeček v Hlavenci na malbě J. Olexy.
2. Kování truhlice či okenicový závěs nalezený v prostoru bývalého loveckého zámečku Opočno (předáno OMPV v létě 2020).

(Martin HŮRKA, Ve staroboleslavských lesích lovil patrně už sv. Václav, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, září 2020, s. 16)

Staroboleslavské lesy patří k našemu regionu stejně jako řeka Labe – vždy tu byly, jsou a (asi) budou. Při spojení termínů „lov“ a „český panovník“ se nám vybaví spíše hvozdy na Křivoklátsku a v okolí Karlštejna, ale ani náš region čeští vládci neopomíjeli. Lze předpokládat, že zde lovila již knížata sv. Václav a jeho bratr Boleslav. Výslovné doklady se váží ke Karlu IV. (léta 1338, 1351 a 1363), Vladislavu II. Jagellonském (1509), Ferdinandu I. (1531, 1543).

Právě Ferdinandovi I. Habsburskému se brandýský zámek na skále při přechodu Labe a rozlehlé na zvěř i dřevo hojné boleslavské lesy velmi zamlouvali. Snažil se je koupit. Arnošt Krajíř z Krajku neprodal. A tak mu je Ferdinand vzal, respektive využil situace, kdy se Arnošt Krajíř při protihabsburském povstání roku 1547 postavil na „špatnou“ stranu.

Lesy oplývaly především bažanty (vyváželi se až do Vídně), srnčí zvěří, jeleny, divokými kanci. Velké potíže činily potulující se smečky vlků. V letech 1549-1550 proběhl pokus (neúspěšný) o vysazení zubrů. Les byl ve své podstatě smíšený. Rostly zde borovice (odtud název Bor), ale také letité duby a další listnaté dřeviny. V rozvoji lesního hospodářství a myslivosti pokračovali další Habsburkové, především Ferdinandův vnuk Rudolf II.

Kácet stromy a lovit v boleslavských lesích bylo poddaným z okolních vesnic i brandýským měšťanům přísně zakázáno. Získat dřevo bylo nesnadné i oficiální cestou, přestože především vesnice ležící při levém, silně odlesněném břehu Labe již v této době trpěly chronickým nedostatkem dřeva (nejen na stavbu domů, ale i na otop)!

(Martin HŮRKA, Nejstarší renezanční kostel v Čechách, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, červenec-srpen 2020, s. 12)

Kostel Obrácení sv. Pavla je sice nejmladším ze tří historických brandýských chrámů (vznikl až v letech 1541-1542), v našich „Unikátech“ ho ovšem nemůžeme opomenout. Díky shodě okolností máme totiž co do činění s nejstarším renezančním kostelem v Čechách. Jak hlásá nápis nad oltářem, postavil ho mistr Mates, neboli Matteo Borgorelli, architekt italského původu, který se v Brandýse usadil natrvalo. Mistr Mates tvořil nejen ve službách Krajířů z Krajku, ale následně i Habsburků. Na brandýském náměstí si postavil svůj dům. Rukopis své práce zde zanechal i na zámku nebo v podobě zátopového mostu do Staré Boleslavi (o kterém již psáno v prvním díle „Unikátů“). Měl na to dost času – v Brandýse prožil více než 30 let až do své smrti roku 1572.

Matteo Borgorelli chrám postavil pro Jednotu Bratrskou. Když Ferdinand I. Habsburský roku 1547 brandýské panství Krajířům z Krajku v rámci nepovedeného stavovského povstání zkonfiskoval, kostel přešel do správy utrakvistů (kališníků), později v době pobělohorské se stal katolickým. Stavba obsahovala nejen renezanční prvky dnes patrné především v mohutné mase širokého členěného průčelního štítu, přítomny zůstávaly též reminiscence na gotický sloh, který si v domácí architektuře ještě dlouho držel své místo. Gotického tvarosloví jsou např. hrotitá okna po stranách průčelí. I tomuto chrámu, podobně jako většině kostelů v našem kraji, vtisklo „finální“ podobu baroko.

Není to jediný českobratrský chrám od Mattea Borgorelliho. Ještě mohutnější vystavěl v Mladé Boleslavi (1544-1554) na dnešním Českobratrském náměstí. Pokud budeme chtít pátrat po dalších renezančních českobratrských chrámech, u kterých lze spatřit určité architektonické podobnosti, pak lze doporučit kostel sv. Františka Serafinského v Lipníku nad Bečvou (1590-1593).

Při stavbě kostela byl nad hlavní oltář umístěn tento latinský nápis:

„ANNO DOMINI : 1.5.4.1

HOC OPVS INCEPTVM EST ME:

SE MAIIO PER MAGISTRVM MA:

THES ITALVM EX MEYLAN SERVITO:

RE GENEROSI D. DOMINI ARNESTIE

KRAYK ET IN RECENTIORI BOLESLA:

VIO EXACTVQVE EST ANNO 1.5.4.2

MENSE IVNIO“

[tj. „Léta Páně 1541 toto dílo započato jest v měsíci květnu Mistrem Matesem, Italem z Milána, šlechetným služebníkem pana Arnošta Krajíře [z Krajku] a na Mladé Boleslavi. Dokonáno jest roku 1542 v měsíci červnu.]