(Martin HŮRKA, Hradba z doby Karla IV., Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, únor 2020, s. 11)

Opevnění Staré Boleslavi budovalo a obnovovalo od počátku 10. století hned několik českých panovníků, tím posledním byl český král a římský císař Karel IV. Roku 1351 nechal vyzdvihnout kamennou hradbu, jejíž podstatné části vidíme v Boleslavi ještě dnes. Kamennou hradbu o tloušťce přibližně jeden a půl metru o výšce i přes 4 metry zakončovalo cimbuří. Její součástí byly i dvě brány, z nichž jedna se dochovala do současnosti. Druhá, která stála u dnešní Staroboleslavské tůně, byla stržena patrně za třicetileté války. Brány tvořily osu hradiště respektující komunikaci ve směru od Prahy přes řeku Labe dále na severovýchod. Hradba Karla IV. probíhá přibližně v místech, kudy vedla i starší opevnění (vzhledem k charakteru ostrohu, na kterém bylo staroboleslavské hradiště v raném středověku vybudováno ani nelze jinak). Ostroh původně vytvořila řeka Labe, která ho ze tří stran omývala. Hradby Karla IV. jsou dnes nejhmatatelnějším výrazem jeho vztahu ke zdejšímu městu. Další zmínku o Karlovi v kontextu Staré Boleslavi nalezneme např. v životopisném literárním díle Vita Caroli, kde Karel IV. obšírně popisuje sen, který se mu zdál na hrádku Toušeň, kam zavítal přespat po návštěvě staroboleslavských církevních institucí a kostelů patrně roku 1338.

Obr.: Hradba Karla IV. na ocelorytině publikované roku 1822 (vytvořil G. Döbler dle předlohy V. Morstadta) (archiv OMPV).

(Martin HŮRKA, Svatý Jan Nepomucký, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, leden 2020, s. 14)

Socha sv. Jana Nepomuckého na mostě pod brandýským zámkem není náhodou! Tento nejvýznamnější český barokní světec (svatořečen roku 1729), kterého si oblíbili v celé katolické Evropě a díky jezuitskými misiím dokonce i v zámoří, je patronem vod a mostů (zemřel mučednickou smrtí roku 1393, po které bylo jeho tělo dle legend shozeno z Karlova mostu do Vltavy). Sochy Jana Nepomuckého vypadají na rozdíl od ostatních svatých poměrně jednotně. Světec je zobrazen v kanovnickém rouchu, na hlavě biret, v náručí krucifix, někdy i palmeta, kolem hlavy pět hvězd. Vycházejí z předobrazu bronzového odlitku díla Jana Brokoffa, jenž stojí od roku 1683 na Karlově mostě.

Kde v okolí nalezneme sochy sv. Jana? Výklenkové kapličce U Světice vévodí sv. Jan od roku 1707. Též z 18. století pochází socha ve středu brandýského náměstí (sv. Jan se výjimečně nemodlí ke krucifixu, ale k staroboleslavskému Palladiu!). Drobnou sošku sv. Jana vidíme ve výklenku na blízkém domě čp. 18. V Boleslavi svatojánská socha shlíží např. z fasády kostela Nanebevzetí Panny Marie. Další nalezneme v obcích Zápy, Čelákovice, Nehvizdy, Vyšehořovice a jinde.

(Martin HŮRKA, Vaccaniho most pod zámkem, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, leden 2020, s. 14)

S Borgorelliho záplavovým mostem renezanční kamenné mostní stavitelství v našem souměstí neskončilo. Na druhém břehu řeky vyrostl pod brandýským zámkem v letech 1603-1604 dodnes dochovaný dvouobloukový most přes odtokový kanál z podzámeckého mlýna. Most je dílem stavitele Ettore de Vaccaniho (jinak též Hektor Vlach), jenž byl, jak jméno napovídá, rovněž italského původu. Při stavbě mu vypomáhal mlynář Viktorin Houser. Most se dochoval prakticky nezměněn. Stal se tak velmi cennou ukázkou renezančního mostního stavitelství. Bez potíží se vejde do první desítky nejstarších dodnes v celistvosti dochovaných kamenných silničních mostů na našem území. Od doby baroka ho zdobí socha sv. Jana Nepomuckého.

(Martin HŮRKA, Nejstarší záplavový kamenný most, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, leden 2020, s. 14)

Za renezance (16. století) Brandýs vzkvétal. Vznikla zde řada jedinečných staveb včetně technických novinek. Stavební ruch neminul ani přemostění Labe. Mostů přes tuto vodnatou a díky množství ramen a ostrovů ve své podstatě širokou řeku bylo v renezanční době stále ještě velmi málo. Každý takový most proto sloužil především nadregionálním komunikacím. Přechod místních obyvatel na druhý břeh byl příjemným bonusem, jinde pro tento účel využívali přívozů, případně brodů.

Brandýský most přes hlavní koryto řeky tvořila v časech, o kterých hovoříme (vlastně i dlouho poté), stále ještě celodřevěná konstrukce. Na staroboleslavském břehu však krátce po polovině 16. století vyrostlo z větší části kamenné klenuté záplavové (inundační) soumostí. To umožnilo cestujícím dojít do Boleslavi po celý rok suchou nohou přes nivní území, které bývalo opakovaně zaplavováno (např. při jarním tání sněhu a ledů). Ve starší době zde pro tento účel sloužil patrně záplavový val (násep), který vedl od labských břehů k Boleslavi. O tomto původním valu víme (či spíše tušíme) jen velmi málo.

Jak nové kamenné záplavové soumostí vypadalo? Pilíře během většiny roku neležely pod vodou. Soumostí se skládalo ze tří úseků, jejichž průběhy se vůči sobě mírně zalamovaly, takže jako celek netvořilo přímku. První úsek vedl od břehů Labe naproti podzámeckému mlýnu severním směrem (v podstatě kopíroval dnešní ulici Nábřeží až přibližně k vyústění této ulice na ulici Maxe Švabinského). Tato část měla 10 oblouků a délku něco přes 110 metrů. Následoval první zlom a náběh na původní starý val, který při stavbě stavitelé nezbořili, ale naopak zachovali a využili. Posloužil coby druhý úsek, který se táhl přibližně k dnešní kapli sv. Rocha (ta je zbytkem tehdy téměř současně se soumostím vystavěného kostelíku). Při dnešní kapli, kterou však tehdy obcházeli a objížděli z druhé strany, než-li dnes my jezdíme po současné silnici, se trasa podruhé zalamovala. Až k tzv. Tůni ležící u Staré Boleslavi následoval třetí úsek, opět kamenný, se 14 oblouky o délce kolem 150 metrů. Do Boleslavi následně pocestní vstoupili přes tůň opět po dřevěném mostě.

Záplavové soumostí bylo z větší části dílem v Brandýse dlouhodobě usazeného stavitele italského původu Mattea Borgorelliho (* poč. 16. století v severní Itálii - † 1572 v Brandýse n. L.), kterému místní familiérně říkali mistr Mates. Ten ho vystavěl v letech 1568-1569. Následně bylo dílo ještě doupravováno, a to i kvůli povodním, které ho poškozovaly. Přinejmenším všech 14 oblouků v úseku blíže Staré Boleslavi sloužilo až do 30. let 20. století, kdy v souvislosti regulace Labe i měnící se dopravní situace s rozvojem automobilismu došlo i k úpravě silnice a nahrazení starého kamenného záplavového mostu mostem novým betonovým. Jaké nastalo překvapení v roce 2009, když během rekonstrukce současného přemostění mezi Brandýsem a Boleslaví, došlo v prostoru mezi kaplí sv. Rocha a Tůní na dvou místech k odkrytí poměrně významných reliktů (částí pilířů i oblouků) starého mostu!

Sečteme-li oba kamenné mostní úseky, překonávalo Borgorelliho dílo s celkovým počtem 24 oblouků svou délkou kolem 250 metrů všechny známé české soudobé kamenné mosty vyjma pražského Karlova mostu. Zároveň hovoříme o nejstarším kamenném inundačním mostě podobné velikosti na našem území.