(Martin HŮRKA, Monoxyly, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, červen 2020, s. 17)

Svého druhu místním unikátem jsou tzv. monoxyly, tj. prastaré lodě zhotovené z jednoho kmene stromu tesáním a vypalováním.  Současně se jedná o nejstarší hmotné doklady o pohybu lidí po Labi. Na celém území České republiky jich dodnes bylo nalezeno asi kolem čtyřiceti (a to téměř výlučně při tocích dvou našich velkých řek Moravy a Labe). Širší Brandýsko je oblastí s největší hustotou zdokumentovaných nálezů těchto lodí u nás! (Brandýs nad Labem, Toušeň, Čelákovice, Otradovice, Skorkov, 2x Přerov nad Labem). Další významné labské nálezy jsou doložené v okolí Poděbrad nebo Kolína. Všechny „české“ monoxyly byly zhotoveny z dubu s výjimkou nálezu z roku 2002 od Otradovic (jedle). Stáří většiny nalezených monoxylů je kladeno do období raného středověku (6. – 12. století). Některé z uvedených monoxylů si můžete prohlédnout ve zdejších muzeích (v Brandýse 2 ks, v Čelákovicích rovněž 2 ks).

Proč se monoxyly dochovaly nejvíce ve středním Polabí? Řeka Labe zde tekla pomalu s množstvím ramen. Tento charakter vodního toku je pro využívání loděk příhodnější než rychle tekoucí, kamenité horní toky. Právě na klidných a širokých vodách rybáři loďky využijí nejvíce, stejně tak ti, kteří se potřebují přeplavit na druhý břeh, na některý z ostrovů, nebo na příbřežní lokality ležící po i proti proudu. Roli při dochování monoxylů právě u nás hraje i bahnitější prostředí, které je nezbytným pomocníkem pro uchování dřeva a jiných organických materiálů ve vodním prostředí po mnoho staletí.

Obr.: Toušeňský monoxyl (upraveno dle ROGERS Jason Samuel, Czech logboats. Early inland watercraft from Bohemia and Moravia. In: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, 2011, roč. 16, s. 18).

(Martin HŮRKA, Brandýs a lomy pro gotickou Prahu, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, květen 2020, s. 16)

S nadsázkou lze říci, že Praha románská (11.-13. století) byla postavena z opuky, gotická (13.-15. století) pak z pískovce. Co s tím má společného naše město?

Mezi hlavní místa těžby pískovce pro gotickou Prahu můžeme zařadit lomy v pásu táhnoucím se od Horoušan přes Zápy, Brandýs nad Labem až do Kostelce nad Labem. Dokládají to jak rozbory kamene pražských staveb, ale také unikátně dochované originální účty ze stavby svatovítské katedrály z let 1372-1378, tedy z doby konce vlády císaře a krále Karla IV. Za jeho života nastává v Praze stavební boom. Karel IV. nechává budovat nejen chrám sv. Víta, ale také Karlův most a především se zběsilým tempem staví nově založené Nové Město pražské. Co se z dochovaného torza svatovítských účtů dozvíme? V účtech jsou (z naší oblasti) výslovně jmenovány lomy v Kostelci, Brandýse, Sluhách, Zápech a Horoušanech. Dále čteme jména a bydliště povozníků, kteří kámen do Prahy vozili a jejich výdělky. Z brandýského lomu kámen ke katedrále v daných letech převáželi povozníci původem nejen odsud, ale také z blízkých Dřevčic, Nehvizd, Ostrova, Svémyslic nebo Zelenče. V Brandýse samotném se tehdy povoznictvím živili tito lidé: Matěj, Tomáš, Václav, Vít, Jakub, Ješek, Havel, Velislav nebo Duchoň.

Mapa:

• II. vojenské mapování (1836-1852), 2^nd Military Survey, Section No. 0-7-III, Austrian State Archive/Military Archive; Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně (http://www.geolab.cz); Ministerstvo životního prostředí ČR (http://www.env.cz)

(Martin HŮRKA, Boleslav na křižovatce cest, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, duben 2020, s. 16)

Mimořádný nález více než tisícovky denárů z dob počátků českého středověkého mincovnictví ukazuje nepřímo na centrální a komunikační význam staroboleslavského hradiště. Jedinečných nálezů od Labe je však vícero. Připomeňme si ten poslední, pocházející patrně rovněž z 10. století. Je jím roku 2016 v místě dávného přechodu přes Labe u Toušeně nalezený, v severní Evropě či Polsku nákladně zhotovený meč. Obdobných se v Evropě nalezlo již několik, např. v Norsku, na Ukrajině nebo v Maďarsku. Právě maďarský nález z pohřebiště ve městě Szob je tomu toušeňskému zdobením nejbližší – doslova dvojče. Více se dozvíte na stránkách Městského muzea v Čelákovicích, jehož pracovníci nález zpracovávají a v sérii „Příběh meče“ postupně publikují.

(Martin HŮRKA, Svatý Václav na mincích, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, březen 2020, s. 11)

O brzkém rozvinutí kultu sv. Václava nedlouho po jeho smrti svědčí, kromě legend vznikajících již ve 2. polovině 10. století, také české mincovnictví. Na českých raně středověkých mincích – tzv. denárech – se Václavovo jméno objevilo již na počátku 11. století, konkrétně na denárech knížete Jaromíra (1004 – 1012). Následně se Václav na přemyslovských ražbách „zabydlel“. Setkáváme se s ním v různých variantách na celé řadě mincí až do zavedení brakteátů ve 13. století. Kromě uvedení jména je zobrazován především se svatozáří a se svým typickým kopím či praporcem. Přemyslovští panovníci od knížete Václava jakožto svatého předka odvozovali své Bohem posvěcené právo na trůn. Mince se ukázala ideálním médiem pro šíření této ideje na širokém území v době, kdy propagační možnosti byly velmi omezené. S Václavem se na našich mincích tu a tam setkáme i po vymření Přemyslovců a je tomu tak i dnes. Pro ověření postačí letmý pohled do peněženky.