(Martin HŮRKA, Ve staroboleslavských lesích lovil patrně už sv. Václav, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, září 2020, s. 16)

Staroboleslavské lesy patří k našemu regionu stejně jako řeka Labe – vždy tu byly, jsou a (asi) budou. Při spojení termínů „lov“ a „český panovník“ se nám vybaví spíše hvozdy na Křivoklátsku a v okolí Karlštejna, ale ani náš region čeští vládci neopomíjeli. Lze předpokládat, že zde lovila již knížata sv. Václav a jeho bratr Boleslav. Výslovné doklady se váží ke Karlu IV. (léta 1338, 1351 a 1363), Vladislavu II. Jagellonském (1509), Ferdinandu I. (1531, 1543).

Právě Ferdinandovi I. Habsburskému se brandýský zámek na skále při přechodu Labe a rozlehlé na zvěř i dřevo hojné boleslavské lesy velmi zamlouvali. Snažil se je koupit. Arnošt Krajíř z Krajku neprodal. A tak mu je Ferdinand vzal, respektive využil situace, kdy se Arnošt Krajíř při protihabsburském povstání roku 1547 postavil na „špatnou“ stranu.

Lesy oplývaly především bažanty (vyváželi se až do Vídně), srnčí zvěří, jeleny, divokými kanci. Velké potíže činily potulující se smečky vlků. V letech 1549-1550 proběhl pokus (neúspěšný) o vysazení zubrů. Les byl ve své podstatě smíšený. Rostly zde borovice (odtud název Bor), ale také letité duby a další listnaté dřeviny. V rozvoji lesního hospodářství a myslivosti pokračovali další Habsburkové, především Ferdinandův vnuk Rudolf II.

Kácet stromy a lovit v boleslavských lesích bylo poddaným z okolních vesnic i brandýským měšťanům přísně zakázáno. Získat dřevo bylo nesnadné i oficiální cestou, přestože především vesnice ležící při levém, silně odlesněném břehu Labe již v této době trpěly chronickým nedostatkem dřeva (nejen na stavbu domů, ale i na otop)!