(Martin HŮRKA, Příběh pokladu, díl pátý: Pražské groše Václava IV., Říčanský kurýr, 2018, listopad, s. 46)

Vracíme se k tématu říčanského pokladu a jeho postupného zpracovávání. Jiří Škába před časem nalezl ve starém sklepení svého domu na říčanském náměstí hrneček s 348 pražskými groši, vyraženými převážně za panování Václava IV. (1378–1419). Dnes se budeme věnovat mincím samotným.

Do konce září byly vyřízeny všechny potřebné posudky a další náležitosti spojené s převzetím pokladu do sbírek brandýského Oblastního muzea Praha-východ. Nyní nastal čas na konzervaci pokladu. Co se vlastně bude konzervovat? Ražbu pražských grošů zavedl roku 1300 Václav II., který využil nedávného objevu obrovských zásob stříbra v Kutné Hoře a jejím okolí. Kutnohorskou mincovnu učinil výlučným místem ražby grošů. Nová mince byla potřeba i kvůli vývoji hospodářství. Každodenní využívaní mincí na trhu nebo při placení dávek bylo pro všechny výhodnější než vyměňovat zboží za zboží nebo odvádět naturální dávky. Starší brakteáty coby jen po jedné straně ražené, chatrné, tenké plíšky stříbrného kovu dennímu používání nepostačovaly. Pražsky groš měl být mincí stabilní a široce ceněnou. Tak tomu také bylo, byť ani groš se nevyhnul tehdejší formě inflace způsobené umenšováním podílu stříbra v mincích při přeražbách a nových ražbách dalších panovníků. Podoba této mince však zůstala po 250 let její produkce prakticky nezměněna (vyjma pochopitelně obměny jmen panovníků, kteří mince zrovna razili). Byť není nález ještě zcela zpracován, můžeme říci, že v říčanském mincovním depotu drtivě převažují pražské groše Václava IV., které doplňuji jednotliviny jeho otce Karla IV. (1346–1378). V době Karla IV. a především jeho syna Václava IV. úroveň ražby grošů výrazně poklesla. Mincí Václava IV. známe z veřejných i soukromých sbírek několik desítek tisíc kusů. Převážná část z nich je však ražena velmi nedbale, jsou špatně čitelné či se zcela hladkými plochami, mají popraskané hrany. A přesně takový je i říčanský poklad. Špatná čitelnost znesnadňuje jeho chronologické určení. Poklad obsahuje pouze pražské groše, nenachází se mezi nimi žádná drobná mince. To je ovšem typický znak obdobných depotů. Lidé si z praktických důvodů (zejména kvůli lepšímu počítání a orientaci „v kase“) spořili plnohodnotné mince. Co si mohl majitel říčanského pokladu za své mince koupit? K cenám ze 14. století musíme přistupovat jen velmi orientačně: kuře půl groše, šedesát vajec 1 groš, lopata 1 groš, sekera 3 groše, kráva 55 grošů, kůň 240 grošů. A týdenní mzda za např. tesařkou práci: mistr 18 grošů, tovaryš 12 grošů, nádeník 5 grošů. Na závěr mala zajímavost. Groše Václava IV. nesou nápis „Wencezlavs tercivs“, tj. „Václav třetí“. Skutečný Václav III. (poslední Přemyslovec) totiž vzhledem k předčasné smrti rukou vraha nestihl být korunován (vládl v letech 1305-1306), a tak ho Lucemburkové mezi české krále nepočítali.

Pokračování příště.
Martin Hůrka, historik OMPV

(Martin HŮRKA, Příběh pokladu, díl čtvrtý: Historické sklepení, Říčanský kurýr, 2018, září, s. 70)

V našem seriálu se dozvídáte o postupném zpracovávání mimořádného objevu z říčanského náměstí. Jiří Škába před časem nalezl ve starém sklepení svého domu hrneček s 348 pražskými groši, který byl do stěny sklepa uložen v době panování Václava IV. (1378–1419). Přibližme si podrobněji sklepní prostor, kde k nálezu došlo.

Vstupní šíje do sklepa byla až do jejího vyčištění před přibližně třiceti lety z valné části zasypaná. Podle vzpomínek rodiny zásyp tvořila stavební suť. Existuje předpoklad, že šíje byla stavební sutí zasypána ve třicátých letech 20. století při celkové přestavbě domu. Stěny přibližně sedmimetrové vstupní šíje jsou tvořeny lomovým kamenem – místní břidlicí. Stěny jsou neporušené a v dobrém stavu. Jako pojivo stavitelé použili jíl. Vstupní chodba je zaklenuta valenou klenbou, kterou na dolním konci chodby narušuje recentní otvor. Otvor byl vytvořen a využit při čištění chodby před asi třiceti lety – tudy slézali synové majitele domu při prvotním ohledání a v počátcích čištění sklepní šíje. Otvor vede z výše položeného novodobého sklepa domu. Další druhotně v klenbě proražený a dnes zazděný otvor podle jednoho z výkladů, který má spíš charakter legendy, byl vytvořen německými orgány za druhé světové války – ty měly v domě na udání pátrat po údajně ukrytých zbraních. Některé části klenby včetně otvoru „po Němcích“ byly v nedávné době vyztuženy zašalovaným betonem. Beton také Škábovi použili pro vytvoření schodiště a zpevnění celé podlahy, ve které si kvůli potížím s podpovrchovou vodou zřídili též jímku na vodu.
Recentní jímka na vodu nám ovšem pomáhá odhalit základovou spáru stěny středověkého sklepa. Ta udržuje sestupný směr, který odpovídá klesání vrcholnice klenby (viz plánek). Škábovi ještě cihlovým zdivem zpevnili část bezprostředně navazující na středověké zdivo. Tato část hrozila zřícením, neboť za cihlovou výztuží se skrývají netknuté archeologické vrstvy zásypu vlastního sklepa. Prakticky celý vlastní sklep je stále zasypán. Právě v tomto zásypu byl nalezen renesanční kachel, o kterém jsme psali minule. V zásypu upoutá především velké množství uhlíků a propáleného materiálu. Zásyp dále obsahuje zlomky keramiky, kovové předměty, stejně jako pálené cihly i kusy nepálených výmazů stěn a „fabionů“ s otisky prutů i slámy, místy také břidlicové kameny. Na stropě v této nejspodnější části se nacházejí patrně zbytky klenby (několik kamenů opřených o sebe a položených v jednom směru). Ve své pozici je drží právě okolní archeologický zásyp.
Je pravděpodobné, že zdivo klesající vstupní šíje končilo i v minulosti přibližně tam, kde dnes nasedá na cihlovou vyzdívku provedenou rodinou Škábů. Stojíme-li čelem ke konci chodby, pak po levé ruce poté, co končí středověké zdivo, stěna chodby pokračuje dále směrem k náměstí v podobě otesané skály. Zdá se, že tato levá sklepní skalnatá stěna nebyla původně oplentována kamennou vyzdívkou jako vstupní šíje. Po pravé ruce poté, co končí středověké zdivo, skálu nevidíme, nýbrž stále jen archeologický zásyp. Vlastní, dosud zasypaný sklep se tak nachází z větší části vpravo, tj. pod nynějším domem. Zde dole jsme přibližně 2,5 metru pod dnešní úrovní terénu (průjezdem z náměstí do dvora).
Přesnou polohu, kde k nálezu mincí došlo, si nálezce již nevybavuje. Nádobka s mincemi se měla nacházet v kapse zdiva za volně položenými kameny. V každém případě se jedná o jeden z nejstarších (ne-li nejstarší) sklep v Říčanech. Víte-li o jiných historických sklepeních ve městě, budeme rádi, pokud se ozvete na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Srovnání by mohlo pomoci v dalším zkoumání, které bude pokračovat.

Pokračování příště.
Martin Hůrka

(Martin HŮRKA, Příběh pokladu, díl třetí: Renesanční kachel, Říčanský kurýr, 2018, červenec-srpen, s. 64)

Náš seriál vám představuje zpracování mimořádného objevu z říčanského náměstí. Jiří Škába před časem nalezl ve starém sklepení svého domu hrneček s 348 pražskými groši, které pocházejí především z doby vlády Václava IV. Věnujme se novým nálezům učiněným v dotčeném sklepě na jaře 2018, které pomáhají upřesnit historii unikátního sklepení i celého domu.

V souvislosti s nálezem mincovního depotu je v současnosti prováděn průzkum historického sklepení, v němž byly mince nalezeny. Prozatím jsme zjistili, že dobře zachována a nezasypána (respektive před asi 25–30 lety od recentního zásypu vyčištěna) je pouze vstupní chodba, která klesá ze zadní části dvora směrem k náměstí. Vstupní šíje byla vyzděna z lomového kamene místního původu (břidlice). Pro představu: jedná se o obdobný materiál, ze kterého byl vystavěn říčanský hrad. Svrchu je vstupní chodba sklenuta valenou klenbou. Prostor vlastního sklepa je stále zasypán neporušeným historickým zásypem (starým patrně několik staletí).

Počátkem dubna došlo v důsledku působení vody k mírnému vyvalení zmiňovaného historického zásypu. Sesutý materiál byl před jeho vyvezením prozkoumán archeology, přičemž došlo k několika novým objevům. Nalezeno bylo několik keramických zlomků, kovových předmětů, ale také značné množství poměrně velkých kusů nepálené jílovité hlíny (výmazy spojů mezi stěnou a stropem, nepálené cihly zvané vepřovice a další). Především si však Martin Škába, syn majitele domu, ještě před příchodem archeologů všiml na sesuté hromadě kusu keramiky s reliéfem. Po očištění se nám ukázal krásný renesanční kachel.

Kachlová kamna již od středověku vyhřívala světnice lidských obydlí – nejprve na panských sídlech a v měšťanských domech, později i u sedláků ve vesnicích. Kamna byla tvořena desítkami keramických kachlů. Čelní stěnu komorových kachlů zdobily nejčastěji náboženské, heraldické, mytologické, světské nebo ornamentální motivy. V Říčanech a okolí byla nalezena již řada gotických i renesančních kachlů – desítky jich uchovává ve svých fondech místní muzeum.

Nynější nález je velmi pozoruhodný. Na zlomku kachle můžeme identifikovat v architektuře umístěnou polopostavu neznámé „šlechtičny“. Kdyby byl kachel celý, po její levici bychom jisto jistě spatřili „šlechtice“, jejího muže. Hlavy obou by směřovaly mírně k sobě. Můžeme si to dovolit tvrdit, obdobný (ale kompletní) kachel je totiž položkou uloženou pod inventárním číslem A 91 v říčanském muzeu. Byl kdysi nalezen rovněž v Říčanech, bohužel ale nevíme, kde přesně. Po jejich porovnání vysvítá, že se oba kachle tématicky téměř výlučné shodují, ne však již velikostně. Z jedné formy tudíž nevzešly. Kde a kým byly vyrobeny, nevíme. Lze jen předpokládat původ v místním regionu. Velký rozdíl mezi kachly je v jejich povrchové úpravě. Povrch muzejního kusu narozdíl od nyní nalezeného pokrývá zelená glazura. Kresebná reprodukce tohoto muzejního kachle dokonce v roce 2007 vyšla na známce České pošty včetně schematického náčrtu kachlových kamen (známka katalogové číslo 0522 s názvem: „Renesanční kamna, Říčany u Prahy“). Více či méně podobné analogie známe i z Prahy a odjinud. Nejen podle nich můžeme datovat nynější nález do 16. století.

Pokračování příště.

Martin Hůrka, historik OMPV

(Martin HŮRKA, Příběh pokladu, díl druhý: Říčanské mincovní depoty, Říčanský kurýr, 2018, červen, s. 51)

Náš seriál se věnuje zpracování mimořádného objevu z říčanského náměstí. Jiří Škába před časem nalezl ve starém sklepení svého domu hrneček s 348 pražskými groši, jež pocházejí především z doby panování Václava IV. (1376–1419). Připomeňme si další obdobné nálezy z Říčan.

Aktuální objev mincovního depotu (tedy hromadného nálezu mincí) není jediným, který se na katastru města udál. Nejstarší známý nález byl učiněn roku 1807. Zpravuje nás o něm říčanská farní kronika, kde na listu 66b čteme latinský zápis, který zde uvádím v překladu: „…během oprav domu č. 4 ležícím naproti faře se v ložnici pod prahem dveří nalezlo 28 českých grošů s vyznačeným rokem 1542. Na jedné straně byl nápis: ‚pragenses grossi‘, druhá strana kvůli sešlosti nebyla čitelná, ale jevilo se na ní: ‚gratia rex bohemiae dux‘ [správně ‚dei gratia rex boemie‘]. Nalezeno 13. října.“ Další osud mincí je neznámý. Farářem uvedená datace umožňuje ztotožnit jako vydavatele mincí českého krále Ferdinanda I. Habsburského. Byl to právě tento panovník, který jen o něco později, na přelomu let 1547–1548, ražbu pražských grošů zastavil, čímž se definitivně prosadily relativně nové tolary.

Druhý hromadný nález mincí, který byl již několikrát publikován, je o mnoho pestřejší. Obsahoval přinejmenším 149 stříbrných mincí velice rozrůzněného původu od pražského groše Vladislava Jagellonského (1471–1516), přes české bílé groše po mince z německých, rakouských nebo polských území (Olešnice, Svídnice, Dolní Rakousy, Tyroly, Brunšvik, Hanavsko, Magdeburg, Sasko, Šlesvicko-Holštýnsko, ale i třeba Štrasburk a další). Nejmladší kusy byly raženy kolem roku 1600. Lze tedy předpokládat, že je jejich majitel zakopal do země nedlouho po tomto datu. Mince byly nalezeny 5. dubna 1853 „na zahradě M. Freunda“, a to uložené v nádobě. Podle uváděného jména lze předběžně lokalitu určit jako zahradu domu čp. 27 v Široké ulici. Tyto mince se pak dostaly do Vídně a staly se součástí tamní Bundessamlung von Medaillen, Münzen und Geldzeichen.

Ke dvěma jmenovaným nám tedy přibyl nález třetí, který se nyní stal součástí sbírek Oblastního muzea Praha-východ. Tento depot je ze všech tří nevětší i nejstarší. V dobách, kdy v našem prostředí neexistovaly banky ani digitální peníze, bylo ukládání do země pod strom nebo ve sklepních či podlahových skrýších jediným řešením, jak si uschovat hotovost. Obdobných pokladů známe z území Čech i Moravy nepřeberné množství. Z blízkého okolí Říčan si jen stručně vyjmenujme: Škvorec (360 denárů Soběslava I. z první poloviny 12. století), Mnichovice (asi 800 českých a míšeňských brakteátů z druhé poloviny 13. století) nebo Všestary (1 105 blíže neurčených grošů).

Pokračování příště.

Martin Hůrka, historik OMPV