(Martin HŮRKA, Nejstarší záplavový kamenný most, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, leden 2020, s. 14)

Za renezance (16. století) Brandýs vzkvétal. Vznikla zde řada jedinečných staveb včetně technických novinek. Stavební ruch neminul ani přemostění Labe. Mostů přes tuto vodnatou a díky množství ramen a ostrovů ve své podstatě širokou řeku bylo v renezanční době stále ještě velmi málo. Každý takový most proto sloužil především nadregionálním komunikacím. Přechod místních obyvatel na druhý břeh byl příjemným bonusem, jinde pro tento účel využívali přívozů, případně brodů.

Brandýský most přes hlavní koryto řeky tvořila v časech, o kterých hovoříme (vlastně i dlouho poté), stále ještě celodřevěná konstrukce. Na staroboleslavském břehu však krátce po polovině 16. století vyrostlo z větší části kamenné klenuté záplavové (inundační) soumostí. To umožnilo cestujícím dojít do Boleslavi po celý rok suchou nohou přes nivní území, které bývalo opakovaně zaplavováno (např. při jarním tání sněhu a ledů). Ve starší době zde pro tento účel sloužil patrně záplavový val (násep), který vedl od labských břehů k Boleslavi. O tomto původním valu víme (či spíše tušíme) jen velmi málo.

Jak nové kamenné záplavové soumostí vypadalo? Pilíře během většiny roku neležely pod vodou. Soumostí se skládalo ze tří úseků, jejichž průběhy se vůči sobě mírně zalamovaly, takže jako celek netvořilo přímku. První úsek vedl od břehů Labe naproti podzámeckému mlýnu severním směrem (v podstatě kopíroval dnešní ulici Nábřeží až přibližně k vyústění této ulice na ulici Maxe Švabinského). Tato část měla 10 oblouků a délku něco přes 110 metrů. Následoval první zlom a náběh na původní starý val, který při stavbě stavitelé nezbořili, ale naopak zachovali a využili. Posloužil coby druhý úsek, který se táhl přibližně k dnešní kapli sv. Rocha (ta je zbytkem tehdy téměř současně se soumostím vystavěného kostelíku). Při dnešní kapli, kterou však tehdy obcházeli a objížděli z druhé strany, než-li dnes my jezdíme po současné silnici, se trasa podruhé zalamovala. Až k tzv. Tůni ležící u Staré Boleslavi následoval třetí úsek, opět kamenný, se 14 oblouky o délce kolem 150 metrů. Do Boleslavi následně pocestní vstoupili přes tůň opět po dřevěném mostě.

Záplavové soumostí bylo z větší části dílem v Brandýse dlouhodobě usazeného stavitele italského původu Mattea Borgorelliho (* poč. 16. století v severní Itálii - † 1572 v Brandýse n. L.), kterému místní familiérně říkali mistr Mates. Ten ho vystavěl v letech 1568-1569. Následně bylo dílo ještě doupravováno, a to i kvůli povodním, které ho poškozovaly. Přinejmenším všech 14 oblouků v úseku blíže Staré Boleslavi sloužilo až do 30. let 20. století, kdy v souvislosti regulace Labe i měnící se dopravní situace s rozvojem automobilismu došlo i k úpravě silnice a nahrazení starého kamenného záplavového mostu mostem novým betonovým. Jaké nastalo překvapení v roce 2009, když během rekonstrukce současného přemostění mezi Brandýsem a Boleslaví, došlo v prostoru mezi kaplí sv. Rocha a Tůní na dvou místech k odkrytí poměrně významných reliktů (částí pilířů i oblouků) starého mostu!

Sečteme-li oba kamenné mostní úseky, překonávalo Borgorelliho dílo s celkovým počtem 24 oblouků svou délkou kolem 250 metrů všechny známé české soudobé kamenné mosty vyjma pražského Karlova mostu. Zároveň hovoříme o nejstarším kamenném inundačním mostě podobné velikosti na našem území.