Celoroční otevírací doba
VstupnéMilí návštěvníci, je nám líto, ale vzhledem k opětovnému uzavření muzea se odkládá i možnost zahájit naši výstavu Vůně perníku. Dovolte, abychom Vám výstavu představili alespoň touto formou.
Začínáme historií perníkářství. Víte, že nejstarší zmínka o prodeji perníku v Čechách je z roku 1335? Perníkáři se později sdružovali do společných cechů, řemeslnických spolků, které hájily práva a zájmy svých členů, což je doloženo i v brandýské pamětní knize z roku 1659.
 |
 |
Perníkáři si bedlivě střežili tajemství chuti a recepty na své výrobky. Často si sami míchali vlastní směsi koření na různé druhy perníků, jako byl marcipán, táflový perník nebo drůbeřka.
 |
 |
 |
Každá perníkářská dílna měla své typické vybavení. Byla to nejen pec, nádoby na odměřování a mísení mouky, medu nebo vody, ale především velice zajímavé, ručně vyřezávané dřevěné formy na perník – kadluby.
 |
 |
Formy na perník odrážely náboženský i společenský život. Jejich rozmanitost byla značná, co do motivů, tak velikosti.
 |
 |
 |
Ve druhé polovině 19. století začíná příchodem perníkáře Josefa Schütznera působení této rodiny perníkářů a cukrářů ve Staré Boleslavi.
 |
 |
V 19. století se tvary perníků již nevytlačovaly do kadlubů, ale vykrajovaly kovovými formami a zdobily barvotiskovými obrázky. Perníkářské řemeslo začalo ustupovat řemeslu cukrářskému.
Aktuálně
