(Martin HŮRKA, Zpřetrhání kontinuity, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, březen 2021, s. 19)

V období 1639-1640 postihla Brandýs i Boleslav katastrofa do té doby (i později) nevídaných rozměrů. Během pobytu švédské armády došlo k faktickému zničení místního osídlení. Celé město Brandýs, až na výjimky v podobě kostelů, zámku a ojedinělých budov bylo srovnáno se zemí. Starý svět zanikl a posléze se postupně dlouhá desetiletí tvořil svět nový. Co se obyvatelstva týče, způsobila třicetiletá válka (1618-1648) fatální diskontinuitu. V dnešním Brandýse „starousedlé“ rody mohou své předky stopovat v úspěšných případech do 18. století, ale asi se zde nenajde nikdo, kdo může říci, že jeho praprapra...rodiče sídlili ve městě již v době Rudolfínské (pokud někdo takový existuje, prosíme, aby dal vědět místnímu muzeu).

Za oné dlouhé války trpělo veškeré obyvatelstvo nejen opakovanými pobyty vojsk, ale také epidemiemi. Jednou z nejhorších v tomto smyslu byla pro brandýské panství vlna nemocí v letech 1631-1632. „Mor“ se zde šířil lavinovitě. Ještě v posledním roce války (1648) podává brandýský hejtman Dejm zprávu o více než 300 zemřelých toho roku během řádění „přímoří“ na panství Brandýs. Ve 30. a 40. letech 17. století opakovaně klesal počet obyvatelstva brandýského panství na pouhých 10-20 % předválečného stavu, řada obcí zanikla zcela. Prozatím nemáme příliš dokladů, kam se poděli lidé, kteří sice přežili, ale byli nuceni z brandýského a čelákovického Polabí odejít, neboť již nebyli schopni udržovat svá hospodářství v chodu (chybějící dobytek i nářadí, poškozené budovy, strach z dalšího drancování). Ojedinělé zmínky ukazují na úkryt a nové živobytí zejména v Praze, dále v blízkém okolí (Černokostelecko, Chlumecko /n. Cidlinou/), vidíme i odchody do zahraniční emigrace (Frankfurt nad Odrou). Nejslavnějším emigrantem původem z našeho kraje je spisovatel-historik Pavel Stránský ze Zápské Stránky († 1657 v polské Toruni), který sice v době vypuknutí války v našem kraji již nežil, měl zde však své příbuzné.