(Andrea NĚMCOVÁ, Skrytá místa Brandýsa a Boleslavi 4, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, červen 2022, s. 14)
Cihelna
Stará hrušovská cihelna se nacházela jižně nad údolím dnešního Hrušovského rybníka, původně zvaného Netušil. Pod tímto názvem je „Hrušovák“ označen i na mapě stabilního katastru z roku 1842. Justin Prášek uvádí, že v poloze „Pode dvorem….. pod tvrzí“ byla již v 16. století panská cihelna, do níž byla voda hnána nejprve z Vrábského rybníka a po jeho zániku právě z rybníka Netušil.
Podle archivních vzpomínek pamětníků patřila cihelna v Hrušově počátkem 20. století ještě za Rakouska-Uherska panu Chlebečkovi. V prostoru vybraného hliníku se nacházely dvě pece na pálení cihel a střešních tašek, prý velmi dobré kvality. Podle tehdejšího majitele pana Chlebečka byly cihly označeny raženou značkou CH, takže pokud nějakou takovou při bourání starší stavby v Brandýse či okolí objevíte, vězte, že jde o místní produkci hrušovské cihelny ze začátku 20. století. V období první republiky změnila cihelna majitele, patřila panu Kejmarovi, odtud také pochází místní název pro údolí pod cihelnou "Kejmarák". Jedna z hrušovských pecí na pálení cihel byla námětem olejomalby Josefa Olexy nazvané „Kejmarova cihelna“. Výroba cihel zde pokračovala až do druhé světové války, potomci majitele žili v objektu cihelny ještě do počátku 90. tel 20. století, pak už zbytky cihelny rychle zchátraly. Těžební jáma velkého hliníku je dnes již zavezena, i když oproti terénu okolních polí mírně v krajině snížena. Vnější hrany zaniklé těžební jámy jsou zarostlé pásem křovin a plocha bývalé cihelny je tak i na mapách dobře patrná.
Spraše
Naším záměrem ale není psát o dějinách místní cihlářské výroby, budeme nahlížet do historie mnohem starší, až na úsvit osídlení našeho regionu. Cihelny vznikaly na mohutných sprašových uloženinách. Spraše jsou usazené prachové sedimenty okrové barvy naváté větrem v dobách ledových a tvoří základní surovinu pro cihlářskou výrobu. Na sprašovém podloží ale také vznikaly ty nejúrodnější půdy, takže tyto polohy lákaly k osídlení již nejstarší pravěké zemědělce přicházející do Polabí v mladší době kamenné. Územní preference novodobých podnikatelů v cihlářské výrobě a našich dávných předků se proto do značné míry shodovaly a překrývaly. Cihelny se tak staly zdrojem nejstarších archeologických nálezů, nacházených nahodile již v 19. století. Největší rozmach cihlářské výroby spadá bohužel do období, kdy se archeologie více než vědě podobala náhodnému sbírání starožitností. Vykopávky často prováděli nadšení amatéři bez jakékoliv dokumentace a uchovávali jenom ty nálezy, které se jim zdály hezké nebo zajímavé, řada předmětů z těchto raných objevů tak neunikla zničení a zapomnění.
Hrušovské nálezy
Cihelna v Hrušově začala vydávat svá archeologická tajemství od počátku 20. století. K prvním registrovaným nálezům patří zlomky keramiky nalezené roku 1919 a datované do starší až mladší doby železné (600 př. n. l. – 0), dnes uložené v Národním muzeu pod lokací „Hrušov, cihelna pana Chlebečka“. Ostatní archeologické nálezy z hrušovské cihelny se již dostávaly ve 20. – 30. letech 20. století do sbírky brandýského muzea. K nejzajímavějším z nich patří pazourkový nůž z doby kamenné, který významný český paleontolog a archeolog Jaroslav Petrbok datoval dokonce do mladého paleolitu, tedy do období mezi 38 a 28 tisíci lety př. n. l. Další hrušovské památky jsou již spojeny s pobytem nejstarších zemědělských kultur období neolitu (5000-3900 př. n. l.). Jde především o broušené kamenné nástroje a zdobené zlomky keramiky. V roce 1929 bylo přímo ve stěně cihelny prozkoumáno několik kulturních jam a porušená zahloubená chata z doby laténské, tedy období, kdy u nás žili Keltové. Jednotlivé nálezy ukazují i na osídlení polohy v jiných obdobích pravěku, například ve starší a mladší době bronzové (1300-1000 př. n. l.). Pohár eneolitické kultury se šňůrovou keramikou (2900-2500 př. n. l.) nám zase naznačuje, že v prostoru cihelny se nacházely i pohřební památky, neboť jde o typ nádoby, která se vyskytuje v mužských hrobech. Na základě nálezu bronzového náramku a nádoby točené na kruhu usuzujeme i na výskyt pohřbů dávných Keltů. Jedním z nejpozoruhodnějších archeologických předmětů původem z hrušovské cihelny je malé keramické chrastítko – dětská hračka ze starší doby železné (800-500 př. n. l.). Tento ojedinělý nález si můžete v současnosti prohlédnout v našem muzeu na výstavě „Doby a nádoby“, která potrvá do 19. června.
Foto: Cihelna na obraze Josefa Olexy (OMPv).