(Martin HŮRKA, Z dávné historie Horoušan, Zpravodaj obcí Horoušany a Horoušánky, 2011, únor, s. 4)

Horoušany se v psané historii poprvé objevují v dodatečně vyhotoveném dosvědčení z roku 1238, jenž se vztahuje k starší nadaci, ve které je ještě spolu s několika dalšími vesnicemi či jejich částmi (Dobrovíz, Kopisty, Ves sv. Václava,…) daroval Všebor z mostecké větve mocného a bohatého rodu Hrabišiců za asistence svého bratra Kojaty zderazskému klášteru, který oba dva dotyční koncem 12. století v osadě Zderaz v těsné blízkosti Prahy měli údajně založit (i když proti tomuto tvrzení existují opodstatněné pochybnosti) a který později oba dva tak štědře obdarovali. Kojata i Všebor zemřeli ve 20. letech 13. století, pokud tedy budeme listině důvěřovat, je třeba klást převod Horoušan do majetků zderazského kláštera do patrně první poloviny 20. let či doby starší. Je možné, že Hrabišici, kteří mimochodem ve svém erbu nosili symbol hrábí, Horoušany i jiné statky získali původně do svého majetku od českého knížete za své služby. Přemyslovcům sloužili snad již od dob knížete Břetislava a stali se jedním z nejpřednějších rodů. Hlavním centrem jejich držav bylo již od počátku Mostecko a Bílinsko. Ve zdejším okolí nalezneme v počátečních desetiletích 13. století v držení tohoto rodu i jiné vsi: Šestajovice, Tlustovousy, Limuzy (všechny tři daroval Kojata nedlouho před svou smrtí rovněž zderazskému klášteru) a snad i další.

Zderazský klášter v Horoušanech hospodařil po dalších 200 let. Dokladů o zdejším působení zderazských křížovníků není mnoho. Nejzajímavější se nacházejí ve stavebních účtech svatovítské katedrály. Před polovinou července 1372 probošt kláštera daroval lom severovýchodně od Horoušan na těžbu pískovce pro stavbu tohoto chrámu. Při budování katedrály se užívalo kamene i z jiných lomů v okolí (např. Záp či Brandýsa), ale o horoušanském lomu se ve stavebních účtech dochovalo nejvíce popisných informací. Při otevření lomu nádeníci nejprve odstranili zeminu a horní rozpraskané a sypající se vrstvy pískovce, až se dostali na vrstvu pevného kamene vhodného k opracování. Poté byl povolán lamač kamene Duchek, aby ložisko zkontroloval a určit postup při lámání. Přítomni při otevírání horoušanského lomu byli též i stavební účetní Ondřej i vedoucí stavby katedrály Petr Parléř. Prvotní odkryv zdejšího nově otevíraného lomu měl mít rozlohu 40 loktů na délku i na šířku a kruhový tvar. Známa jsou i jména horoušanských povozníků, kteří na Pražský hrad kámen později dováželi. Jen namátkou: Vaněk, Havel, Mařík, Strnad, Vítek a další. Kámen ze zdejší horoušansko-nehvizdsko-vyšehořovické oblasti se používal i při jiným významných středověkých pražských stavbách jakými byly Karlův most či domy předních pražských měšťanů. Počátky těžby budou ve zdejším regionu s velkou pravděpodobností mnohem starší, než-li lze přímo doložit písemnými prameny.

Jak již řečeno, zderazský klášter zde vlastnil majetky poměrně dlouhou dobu. Až zmatky, divoké změny a přesuny majetků během husitských válek, na které církevní instituce doplatily obzvláště, způsobily konec panství křížovníků v Horoušanech. Přesto již v předválečných letech se objevují zmínky o Petru ze Lstiboře sídlícím v Horoušanech. Roku 1403 byl zapleten ve sporu o náhradu škody zderazskému klášteru za věci zcizené klášteru na dvoře v Šestajovicích. Stejně tak je jako „sídlící v Horoušanech“ jmenován i v roce 1406. Zjevně tedy již před husitskými válkami nebyla zdejší majetková držba zcela ucelená.

Martin Hůrka, historik OMPV

Prameny a literatura:

• ERBEN, K. J. (ed.): Regesta Bohemiae et Moraviae, sv. I., Praha 1855, s. 441-442, č. 948.
• NEUWIRTH, J. (ed.): Die Wochenrechnungen und der Betrieb des Prager Dombaues, Praha 1890, s. 37.
• TADRA, F. (ed.): Soudní akta konsistoře pražské, část IV., Praha 1898, s. 229.
• TADRA, F. (ed.): Soudní akta konsistoře pražské, část V., Praha 1899, s. 250-251.
• RYBAŘÍK, V.: Kámen v dějinách Karlova mostu. Kámen, 2007, roč. 13, č. 2, s. 11-20.
• SUCHÝ, M.: Stavba svatovítské katedrály v letech 1372-1378, díl I. (Castrum Pragense 5), Praha 2003, s. 15-16 a 81.
• VELÍMSKÝ, T.: Hrabišici – páni z Rýzmburka, Praha 2002.
• VELÍMSKÝ, T.: Hrabišici Všebor a Kojata a počátky vrcholně středověkého Mostu. Český časopis historický, 1992, roč. 90, č. 3, s. 321-334.