(Jaroslav ŠPAČEK, Vyšehořovická tvrz, Pohled do minulosti Vyšehořovic. Sborníček vydaný při příležitosti 6. ročníku historických slavností na vyšehořovické tvrzi, Vyšehořovice 2013, s. 3-7)
V únoru roku 1988 po řadě naléhavých jednání s odborem kultury vydala tehdejší rada ONV Praha-východ k záchraně této významné kulturní památky rozhodnutí, přenesla tuto povinnost na MNV Vyšehořovice a zároveň určila termín dokončení prací na konec roku 1995. V souvislosti s rekonstrukčními pracemi pověřila provedením záchranného a zjišťovacího archeologického výzkumu muzeum v Čelákovicích. Nastalé události vše změnily, obec se z uložených povinností vymanila a břímě značně devastovaného objektu místním JZD přešlo na současného soukromého vlastníka.
Konzervační a záchranné práce v areálu středověké „Vyšehořovické tvrze“, vyvolané až zřícením jihovýchodního nároží objektu, ke kterému došlo začátkem května 1994, byly započaty v srpnu téhož roku. V souvislosti s těmito pracemi je od té doby v areálu tvrze průběžně Městským muzeem v Čelákovicích zajišťován záchranný a zjišťovací archeologický výzkum.
Do současné doby bylo v areálu, jehož obvodové zdivo tvoří obdélník o délce stran 32 x 40 m, položeno celkem 16 archeologických sond. Díky výzkumu se postupně daří získávat nové poznatky a korigovat starší odborná stanoviska ke stavebně-historickému vývoji a upřesňovat datování jednotlivých stavebních etap. Dosavadní výsledky dávají i dostatek základních informací použitých k sestavení přehledné situace vývoje areálu.
Písemné prameny uvádějí a archeologický výzkum to částečně i potvrdil, že souběžně s východní stěnou probíhal téměř 20 m široký obranný příkop, který byl ještě v 19. století znatelný. Příkop, přes který se pomocí padacích mostů původně do tvrze vstupovalo, byl zasypán nejspíše těsně po roce 1600 před prolomením nové brány ve východní stěně.
Objekt tvrze po dobu své existence od konce 13. století prošel mnoha stavebními změnami. Jako panské sídlo sloužil až do konce 16. století, kdy byla celá východní stěna z vnější strany pokryta sgrafitovou výzdobou geometrického vzoru v podobě obdélníků. Po roce 1600 se stává součástí kounického panství a nemá již obytnou funkci. V té době také dochází k zásadní změně ve využívání a objekt je přeměněn v mohutnou panskou sýpku či špejchar, určený k ukládání zásob vymláceného obilí. Celý objekt je stavebně a dispozičně upraven, aby vyhovoval novému záměru, je navýšeno obvodové zdivo, a to zakončeno atikou s okénky ve tvaru volských ok. Původní okna a vstupy jsou zazděny a účelově byl prolomen nový vjezd s osazeným půlkruhovým pískovcovým ostěním v severní části východní hradební zdi a později ještě vstup s vraty v jižní hradební zdi. Nově vytvořené patrové objekty téměř kolem všech vnitřních obvodových zdí byly zakryty pultovými střechami a část původní zástavby do středu klopenou střechou. Do zdiv po celém vnějším obvodu a v nově vystavěné vnitřní severní zdi byla ve dvou, případně ve třech úrovních prolámána okna a osazena v nich na délku pískovcová ostění. Hradební zdivo bylo znovu omítnuto, plocha zůstala v přírodní barvě omítky a na nárožích do úrovně atiky bylo okrově červenou barvou znázorněno nárožní kvádrování. Kdy funkci sýpky objekt přestal plnit, zatím nevíme, ale pokud tomu nebylo dříve, tak roku 1863, kdy byly úředně veškeré kontribuční sýpky zemským zákonem zrušeny. Spíše se lze ale domnívat, že tuto funkci vyšehořovická tvrz postupně přestala plnit po výstavbě sýpky v Týnici roku 1723, a že pak již byl objekt využíván jen pro účely a jako součást přilehlého zemědělského dvora. V části bydlela čeleď, v části byly ovčíny, kurníky, vyrostly zde různé přístavky a naopak některé staré zděné části byly časem rozebírány.
Jak vypadalo a jakou mělo funkci nároží před zřícením
Archeologický výzkum v areálu objektu v souvislosti se záchrannými pracemi zahájený v roce 1996 byl v prvé etapě zaměřený na prostor zříceného nároží. Zde se původně nacházela obytná věžovitá patrová stavba brány (B) se vstupní portálem lemovaným pravoúhlou vpadlinou pro padací most, vedle které byla později ve východní stěně hradby, ale již mimo vlastní bránu umístěna branka pro pěší, rovněž uzavíraná padacím mostem, kterou se původně vstupovalo rovnou na nádvoří tvrze. Oba tyto vstupy byly umístěny za obranným příkopem probíhajícím podél východní hradební zdi tvrze.
Po odstranění v roce 1994 zříceného zdiva jsme první sondu položili v prostoru bývalého průjezdu brány. Ukázalo se, že v době funkčnosti padacího mostu se za portálem brány v celém prostoru průjezdu nacházela prohlubeň, tzv. vlčí jáma o hloubce cca 2 m a ta také byla součástí tehdejšího obranného systému tvrze. Při postupném snímání jednotlivých vrstev bylo nalezeno jednak velké množství keramických zlomků nádob, části reliéfních kachlů, různé kovové předměty včetně mincí a několik architektonických kamenných článků. Zjištěná situace nám navíc na odkrytém základovém zdivu prokázala, že nároží objektu bylo již dříve dvakrát přezdívané, či nově vystavěné. Podle nálezů ve vztahu ke zjištěným situacím předpokládáme, že ve 2. polovině 15. století došlo k prvému zřícení JV části nároží tvrze. Přispělo k tomu mělké založení základů zdiva a zřejmě do té doby používaná kolébková konstrukce padacího mostu, kdy při jeho zvedání zdivo značně trpělo otřesy. Do té doby byla funkční zmíněná vlčí jáma, na povrchu zhruba v zadní polovině průjezdu zakryta lehce odstranitelnou dřevěnou podlahou a přední její polovinu při spuštění padacího mostu zakrývala spodní část mostovky. V zásypu vlčí jámy se mj. nalezly i kusy původního gotického profilovaného hrotitého portálu brány. Do doby prvého zřícení nároží také byla alespoň jedna z místností brány opatřena křížovou klenbou s profilovanými žebry. Nároží bylo zanedlouho po zřícení znovu vystavěno a v té době nejspíše došlo i ke změně konstrukce a kolébkový padací most nahradil padací most s mostovkou již jen zapadající do vpadliny nového půlobloukovitého portálu. Vlčí jáma zůstala již z části zasypána a jen její východní část byla využívána k manipulaci s mostem. V této době patrně teprve vznikla i zmíněná branka s padacím mostem pro pěší a severněji od ní byl ve stávajícím hradebním zdivu druhotně vylámán otvor, na vnější straně opatřený malým obdélným ostěním okénka, jež nejspíše sloužilo pro kontrolu příchozích. Ani toto obnovené nároží s branou však nemělo dlouhého trvání, a jak situace a nálezy dokládají, ve druhé polovině 16. století nejspíše opět ze statických důvodů došlo znovu k jeho již druhému částečnému zřícení. Následovalo nové obnovení brány s vjezdem a zanedlouho došlo i k celé obnově a úpravě objektu.
Zde je třeba se také zmínit o kamenné erbovní desce, u které lze z logiky věci předpokládat původní umístění nad vjezdem do tvrze. Po roce 1970 z objektu tvrze zcizená erbovní deska je dnes uložena na obecním úřadě a nese na své čelní stěně velmi kvalitně provedený znak pánů z Rožmitálu. Po zřícení brány nebyla již na původní místo osazena. Později po prosekání nevhodným průduchem byla druhotně použita jako ostění okénka. Dosud nebyl nalezen doklad, že by pánové z Rožmitálu tvrz měli v držení. Jedinou možnou spojitost lze hledat s vyšehradskou kapitulou, která držela ve Vyšehořovicích popluží a měla podací právo ve zdejším kostele. V této souvislosti by se snad mohl na nějakou dobu stát držitelem tvrze Vilém z Rožmitálu, který byl v letech 1400 - 1415 kanovníkem vyšehradské kapituly.
Další objekty tvrze
Snad současně s druhou výstavbou brány byl souběžně s východní hradební zdí v pokročilé 2. polovině 16. století přistavěn na bránu navazující patrový palác (D) o délce cca 13,5 m, jehož přízemní severní část prošla v roce 2011 a 2012 rekonstrukcí a v letošním roce bylo provedeno její zastřešení. Také uvnitř a v přilehlých prostorách paláce proběhl záchranný a zjišťovací archeologický výzkum (obr. 1), při kterém došlo ke snížení terénů a k odkrytí původních kamenných dlažeb jak v interiéru, tak částečně vně mezi palácem (D) a věžovitou stavbou (A).
Vyšehořovickou tvrz založenou ve 2. polovině 13. století tvořila původně jen kamenná budova věžovitého typu (A) se čtyřmi zděnými podlažími nad současným terénem a předpokládáme i vlastní palisádové, dnes již ale v areálu nepostřehnutelné opevnění, čemuž nasvědčují zatím jen torzovitě získané poznatky ze dvou menších, nedaleko základů věže položených sond. Prvé patro věže bylo, jak naznačuje dodnes částečně dochovaný vstup v patře východní stěny protilehlého západního paláce (C), nejspíše komunikačně propojeno dřevěným mostkem. Ještě v roce 1693 byla tato stavba v horních třech patrech využívána jako sýpka a její přízemí určeno pro chov slepic. Torzo věže spatřujeme ještě na rytině z roku 1843 (obrázek na přední straně obálky), ale pro sešlost zdiva z bezpečnostních důvodů došlo po roce 1860 k jeho odstranění. V roce 1998 byly znovu její základy o rozměrech přibližně 8 x 7 m a síle zdiva kolem 150 cm odkryty a zdokumentovány.
Mezi nejstarší stavby bezesporu náleží tzv. západní patrový palác (C), o kterém se dle dosavadních indicií a nálezů domníváme, že na půdoryse cca 19,5 x 9,5 m stál již koncem 14. století. Ještě kolem roku 1870 bylo z podstatné části zachované 1. patro s původně klenutými místnostmi, sloužícími jak k obytným, tak patrně i ke slavnostním účelům. Ještě fotografie z počátku 20. století dokumentuje jeho východní průčelí se vstupem v patře. Zde, jak jsem zmínil výše, předpokládáme možné propojení dřevěným mostkem s cca 4 m vzdálenou starší věžovitou stavbou (A). Přízemí paláce, do kterého se vstupuje od jihu společnou středovou chodbou, tvoří dvě valenou klenbou zaklenuté místnosti. Hned za vstupem do chodby je po pravé straně vchod na schodiště vedoucí do prostorného, pod celým palácem se rozkládajícího sklepení s kamennou dlažbou, rovněž opatřeného valenou klenbou. Vlevo od schodiště se v podlaze nachází dosud funkční cca 1,6 m hluboká cisterna na vodu o rozměrech 2 x 1,2 m, s částečným dřevěným roubením zjištěným na stěnách při jejím čištění v roce 2009. Ve vstupu do předsíně i ve všech vstupech uvnitř jsou osazena půlkruhová pískovcová ostění. Vstup do sklepení je z chodby proražen druhotně, původně se do něho vstupovalo z nádvoří, jak doložila situace v sondě položené v roce 2009 v místech před dnešním okénkem osvětlujícím do sklepení vedoucí schody.
Poslední budova či její torza, která rovněž měla charakter palácové stavby (E), zdobená sgrafitovou výzdobou, jak je dosud patrno na stěně za vjezdem na její jižní stěně, počíná při severovýchodním nároží a pokračuje souběžně s hradbou západním směrem. Tato původně patrová budova o rozměrech cca 6,8 x 17,5 m zde stojící v 16. století může být i staršího data. Dosud však v jejím prostoru a okolí nebyly provedeny potřebné sondy, které by pomohly objekt blíže interpretovat a datovat. Její součástí je klenutá přízemní místnost, později známá jako kovárna.
Několik poznámek k archeologickým nálezům
Jak již je výše uvedeno, bylo na různých místech v areálu dosud položeno celkem 16 sond (obr. 2), které vydaly četná svědectví a přispěly svým dílem jak k poznání historického vývoje objektu tvrze, tak k poznání úrovně a způsobu života na ní. Dosud nejobsáhlejší inventář se podařilo získat ze sondy umístěné v průjezdu bývalé brány, z vlčí jámy, která se ve skutečnosti na nějaký čas stala i odpadním místem. Postupným snímáním bylo z vrstev mimo již zmíněných architektonických článků získáno velké množství keramických zlomků hlavně z nádob používaných v 15. a 16. století, z nichž se některé jako např. dvouuché mísy, hrnky, trojnožku, pokličky, kahánek aj. podařilo zrekonstruovat (obr. 3). Bylo nalezeno i několik kamenných brousků, kovové předměty včetně několika mincí. Mezi nimi se nachází peníz s jednostrannou ražbou českého lva, zhotovený kolem poloviny 15. století. Je ražený místo stříbra z mědi a nese znaky dobového padělku. Nálezy získané z nejspodnější vrstvy ve vlčí jámě pak pocházejí ze století čtrnáctého a potvrzují dobu jejího vzniku.
Užívání prostoru dnešního nádvoří tvrze již ve 13. století, do kterého na základě nálezů datujeme i její počátky, dokládají další zde položené sondy a v nich zdokumentované kůlové jamky - pozůstatky po dnes již neexistujících dřevěných konstrukcích. Z tohoto období pochází i vzácný nález drobné 5 cm vysoké, zeleně glazované keramické nádobky (obr. 4). Že objekt tvrze prošel i požáry, dokládají v některých sondách zjištěné požárové vrstvy. I z těchto sond byly získány další různé železné a bronzové předměty, zlomky skel z vitráží oken i skleněných nádob a v neposlední řadě části stavební keramiky. Jednak jde o pálenou střešní krytinu, prejzy a bobrovky, které dokládají, že již ve středověku byly paláce tvrze touto krytinou zastřešeny, a jednak o gotické a renesanční dlaždice a cihly. Rovněž ze všech sond byly získány i zvířecí kosti či jejich části, které svědčí o chovu domácího zvířectva a o v té době běžné stravě. Nakonec je třeba se ještě zmínit o nálezech částí a zlomků komorových reliéfních a nádobkových gotických i renesančních kachlů, potvrzujících existenci několikerých honosných kamen, užívaných v obytných a reprezentačních místnostech tvrze.
Samozřejmě, že pokračující práce i výzkum novými poznatky a případnými nálezy v budoucích letech dosavadní znalosti ještě více prohloubí a obohatí a časem snad i návštěvníci tvrze budou moci zajímavé nálezy a dokumentaci v některém upraveném prostoru spatřit na vlastní oči.
Jaroslav Špaček, historik a archeolog Městského muzea v Čelákovicích
Foto:
1 - práce v sondě č. 9 u východního paláce, 2011 (autor: Jaroslav Špaček)
2 - odkrývání situace v sondě č. 2 u západního paláce, 2009 (autor: Jaroslav Špaček)
3 - ukázka rekonstruovaných nádob ze sondy č. 1 (autor: Jaroslav Špaček)
4 - miniaturní zeleně glazovaná nádobka ze sondy č. 6 (autor: Jaroslav Špaček)