Nevzpomínám na Brandýs nad Labem rád. Příliš mne bolí, co mi tam udělali s tou básničkou, již na mně vymámili v roce 1911. Ale právě k těm veršům, které jsem jako domácí veršotepec  Brandýsu častěji skládal, někdy z rozkazu, jindy z přátelství, k nim se pojí dnešní má vzpomínka. Je to jedna z krásných mých životních vzpomínek a snad i pamětníci a svědci toho nepatrného, ale zajímavého případu se ještě najdou.

Okresní hejtman Schlindenbuch v Brandýse nad Labem v létech 1914 – 1915 působivši  byl člověk zdánlivě drsný, v srdci dobrý a věrný člověk. Jeho choť byla vyslovená Srbofilka , jeho syn našel si cestu do legií. Proto když v roce 1918 utíkali někteří hejtmani ze svých úřadů a bytů okny a za tmy, Schlindenbuch mezi nimi nebyl. Naopak, revoluce vrátila mu čest i místo, již mu chtělo vzíti Rakousko.

Ten si mne jednoho dne zavolal na hejtmanství vedle kostela a spustil: „Tak poslouchají, pane učitel, voni nám napíšou k naší slavnosti ňákej krásnej proslov. Snad přijde i pan arcivévoda, přijdou velký vojenský páni, ať se mi vytáhnou. Tak honem jdou a píšou, nebo s nima zatočím.“ Takhle mluvíval dosti často okresní hejtman Schlindenbuch, a tak mluvil ke mně i toho odpoledne, kdy mi nařídil, abych k slavnosti rakouského červeného kříže v Brandýse nad Labem napsal: „ňákej krásnej proslov.“ Všelijaký je osud věcí i lidí. Bylo mým dobrým i zlým osudem, že mi kdysi F. X. Procházka, autor „Ječmínka“ a „Hradčanských písniček“ otiskl s velikou pochvalou pár veršíků ve svém Malém Čtenáři. Taková zpráva jde po malém městě velmi rychle a šla i po Brandýse, protože se tehdy Malých Čtenářů v Brandýse mnoho odbíralo. Psal jsem verše, když se sešli brandýští rodáci, když byla školní besídka, když se ženil arcivévoda a když Červený kříž konal svou loyální jarní slavnost. Nevím, snad to bylo ještě častěji, ale tehdy, když pan hejtman poručil, usedl jsem a psal „loyální verše“.

18. dubna roku patnáctého zazářila brandýská Sokolovna záplavou světel. Vítala ve svých zdech převzácnou společnost. Myslím však, že arcivévoda tehdy přítomen nebyl. Ale přišlo jiné panstvo veliké, větší i menší a prostorný sál byl jím naplněn do posledního místečka. Na prvních místech rozsvícené sokolovny důstojníci od dragounského pluku, zlaté a pozlacené límce, řada pánů od „von“, hrabat, baronů a podobných vzácností, potom státní úřednictvo, z hejtmanství, od soudu, z berního úřadu, duchovenstvo, tu a tam nějaký pořádný učitel, městská elita z měšťanstva. Nevím ostatně, kdo tam všechno byl. O tom o všem jsem jenom slyšel, protože sám jsem na slavnosti nebyl, třeba že se tam říkaly mé „loyální verše“. Citovala je slečna Marie Jandourková, dcera brandýského měšťana, dáma s příjemným recitativním hlasem a dobrým srdcem. Měla jednu nesnáz: byla okresní recitátorkou jako jsem já byl okresním básníkem. Jinak nutno říci, že šla ke svému výkonu s opravdovým elánem a Sokolovna nejen poslouchala mé verše, ale odměnila ji tak, jak to nejlépe dovedla: bouřlivým potleskem, který se vytrvale vracel, žádaje si, aby i slečna se znovu vracela a děkovala z jeviště sokolského domu. Nevěděla ani, ale dala do toho proslovu celou svou duši. Teprve později si uvědomila, když si ty verše znovu a znovu říkala:

To bylo dávno, dávno, příliš dávno již, co stará praví báj: Do moří vzbouřených a smrtí hřmících vod náš koráb směle vplul za slunce východu. Však nežli západ stměl se, v krvi dohořel, plul po krvavých vodách svého osudu jen bídný jeho vrak. A vzat byl do vleku … Víc báj ta nepraví.

Mysliví lidé pochopili, že ta slova ukazují na Bílou horu, na to, že jsme kdysi byli a že zase budeme. Mé verše líčily dále válečný požár i jeho těžké oběti a byly zakončeny těmito divnými slovy:

Kdos divný ve tmách ptá se: Zvon zdaž udeřil? Odbila půlnoc! Bude k ránu. Svítá kdes! V to jitro věříme! Své rány zhojíme, sirotám dáme chléb, své lodi – vraku plachty připnem, silné stožáry, a padlých synů budem vzpomínat, již v dáli zmírali, tak jako osud chtěl a zákon přikázal….

Slečna Marie Jandourková zakončila svůj proslov plna vnitřního rozrušení, aniž sama věděla proč. Dole pod podiem tuším hraběnka Aichelburgová nadšeně tleskala a všechny dámy i rodové panstvo z posádky chtělo si prý také ruce utleskat. Nikdo z nich dobře nerozuměl, ale to nevadilo. Byla to loyální slavnost, slečna měla příjemný hlas a vnitřní zápal, povinností  loyálních občanů bylo pořádně zatleskat. Až do té chvíle byla si slečna Jandourková jista ohromným úspěchem, jedním z největších, jaké kdy ve své recitátorské činnosti měla. Ale sotva vešla definitivně za jeviště a setřela pot s čela, přiběhla cvičitelka dívčí sokolské mládeže sestra Adamovská a očima plnýma slz a rozechvělým hlasem se ptala: „Prosím vás, slečno, kdo to psal?“ „Učitel Beneš. Proč pláčete?“ Ale nedočkala se odpovědi. Za kulisy vešel v té chvíli pospíchavě člen hudebního sboru Národního divadla, virtuos Hofman, chytil slečnu Jandourkovou za ruku a polohlasně, s údivem v tváři se ptal: „Slečno, pro Krista Pána, bylo to u censury?“ Lekla se. Neměla o nějaké censuře ani tušení. Ale potom si vzpomněla: „Nu ano, celý týden to bylo na hejtmanství.“ „Prosím vás, kdo to psal? Vždyť vás zavřou!“ Slečna Jandourková se chvěla obavami a stále nevěděla, co se to vlastně děje. Proč by ji zavírali? Pro tu básničku? Přiběhla ještě slečna Božena Branžovská dole z hostince od Branžovských a žádala: „Půjčte mi, Mařenko, tu báseň opsat“. Nevím, jak mi slečna vypravovala, opisovala se potom dokonce ta básnička po Brandýse, ale nikdo nevěděl, kdo ji složil. Slečna Jandourková mlčela jako hrob. Zapadlo to časem do zapomenutí a jen tu a tam vzpomenuli všeteční lidé na ty verše, které tak podivně zaváněly... revolucí. Přicházely zprávy o vítězstvích, po širokém brandýském náměstí procházeli se páni a oslavovali… Nikdy jsem mezi nimi nebyl. To nebyla má fronta. Má fronta byla v jedné řadě a v jednom smýšlení s panem mlynářem Šorelem, ve světové válce vzorně smýšlejícím českým mužem, s dobrým hochem Janem Koderou, kupcem Zárubou, magistrem Novákem, Dr. Květoslavem Gregorem, který mi pomáhal utéci do Ameriky, s nezapomenutelným starostou staroboleslavským Šarochem. S těmi jsem chodil v těch smutných dnech, někdy jsem zapadl i do Záp k bělovlasému Josefu Kožíškovi…Tenkráte už mi truhlář a sokol Frída připravoval truhlu do Ameriky, v níž jsem nesl za oceán strašlivé zprávy o mukách zajatců slovanských v Thalerhofu. A byly by stačily, kdyby je byli u mě vyslídili, abych skončil kdesi kulí nebo provazem…

27. července už za noci pospíchala bryčka našeho dědečka se ženou a dětmi přes Popovice k Brázdimu. Před Popovicemi spadly nám z vozu květináče a rozbily se. Žena plakala až do Brázdima. Po silnici okolo Šindelářovy hospody šli se mnou moji věrní přátelé: Kodera, Záruba, Gregor a Tomek. U popovické silnice jsme se rozloučili. Šel jsem do tmy osudu a jen v duši si nesl rozžaté světlo nesmírné víry ve svůj národ.

Po deseti létech?

Mám prý se bránit, ospravedlnit ze svých rakušáckých skutků…  Ne, přátelé na Brandýsku. Mé vzpomínky jsou neveselé.

Aktuálně

Nabídka vyřazených publikací

06. 10. 2022 | Brandýs nad Labem

Nabízíme odborným i veřejným knihovnám vyřazené publikace zdarma k převzetí. Seznam knih viz zde. Publikace jsou k dispozici v knihovně OMPv. Kontaktujte, prosím, knihovnici Evu Kryškovou, mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

 


3. sborník k historii Lhoty

24. 06. 2022 | Brandýs nad Labem

V červnu 2022 vychází již třetí ročník sborníku "Sedm okének do dějin Lhoty". Sborník vydala Obec Lhota opět ve spolupráci s naším muzeem při příležitosti setkání rodáků v rámci oslav výročí domnělé první písemné zmínky o obci. Brožurka je zdarma k dostání na OÚ Lhota či v Oblastním muzeu Praha-východ v Brandýse nad Labem (na doptání).


Publikace o Dřevčicích

24. 06. 2022 | Brandýs nad Labem

V rámci oslav 970 let od první (domnělé) písemné zmínky o obci Dřevčice byla koncem května 2022 vydána publikace Dřevčice v kronikách a vyprávění. Společně ji vydaly Obec Dřevčice a naše muzeum. Knížku lze zakoupit v Oblastním muzeu Praha-východ v Brandýse nad Labem, Masarykovo nám. 97 nebo na Obecním úřadě Dřevčice. Cena: 300 Kč.


Studentská rodopisná práce

11. 01. 2022 | Brandýs nad Labem

Student brandýského gymnázia Jan Vacek vytvořil v roce 2021 inspirativní genealogickou (rodopisnou) ročníkovou práci, která svými zdroji těží mj. i z našeho regionu. Stáhnout si ji můžete zde.


Publikace o Zárybech a Martinovu

29. 12. 2021 | Brandýs nad Labem

Před Vánoci 2021 spatřila světlo světa rovněž stodvacetistránková publikace "Záryby a Martinov v běhu času". Společně ji vydaly Obec Záryby a naše muzeum. Knížku získáte na Obecním úřadě v Zárybech či v Oblastním muzeu Praha-východ v Brandýse nad Labem (na doptání).


Kniha o historii Kozovaz

27. 09. 2021 | Brandýs nad Labem

Ve spolupráci s naším muzeem vydal Obecní úřad ve Vyšehořovicích v září 2021 publikaci "Kozovazy. Lidé a domy od nejstarších dob do poloviny 19. století". Publikace je zdarma k dostání na OÚ Vyšehořovice či v Oblastním muzeu Praha-východ.


Informace o cookies

Když kliknete na „Přijmout všechny soubory cookie“, poskytnete tím souhlas k jejich ukládání na vašem zařízení, což pomáhá s navigací na stránce, s analýzou využití dat a s našimi marketingovými snahami.

Nastavení cookies


Používáme následující soubory cookies

Při návštěvě jakékoli webové stránky je pravděpodobné, že stránka získá nebo uloží informace na vašem prohlížeči, a to většinou ve formě souborů cookie. Můžou to být informace týkající se vás, vašich preferencí a zařízení, které používáte. Většinou to slouží k vylepšování stránky, aby fungovala podle vašich očekávání. Informace vás zpravidla neidentifikují jako jednotlivce, ale celkově mohou pomoci přizpůsobovat prostředí vašim potřebám. Respektujeme vaše právo na soukromí, a proto se můžete rozhodnout, že některé soubory cookie nebudete akceptovat. Když kliknete na různé tituly, dozvíte se více a budete moci nastavení změnit. Nezapomínejte ale na to, že zablokováním některých souborů cookie můžete ovlivnit, jak stránka funguje a jaké služby jsou vám nabízeny.

Tyto cookies jsou nezbytné k tomu, aby Webové stránky fungovaly, takže není možné je vypnout. Většinou jsou nastavené jako odezva na akci, kterou na Webových stránkách sami provedete, jako je např. bezpečnostní nastavení, přihlašování, vyplňování formulářů. Prohlížeč můžete nastavit tak, aby blokoval soubory cookies nebo o nich posílal upozornění. Mějte na paměti, že některé stránky bez těchto souborů nebudou fungovat. Tyto soubory cookies neukládají žádné informace přiřaditelné ke konkrétní osobě. Tyto cookies můžeme nastavovat my nebo poskytovatelé třetí strany, jejichž služby na stránkách používáme. Tyto soubory cookies neukládají žádné informace přiřaditelné ke konkrétní osobě.
Tyto cookies slouží ke zlepšení fungování Webových stránek. Umožňují nám rozpoznat a zjistit počet návštěvníků a sledovat, jak návštěvníci používají Webové stránky. Pomáhají nám zlepšovat způsob, jakým Webové stránky fungují, například tak, že umožňují uživatelům snadno najít to, co hledají. Tyto cookies neshromažďují informace, které by dokázaly identifikovat Vaši osobu. Pomocí těchto nástrojů analyzujeme a pravidelně zlepšujeme funkcionalitu našich Webových stránek. Získané statistiky můžeme použít ke zlepšení uživatelského komfortu a abychom učinili Vaši návštěvu Webových stránek zajímavější pro Vás jako uživatele.