(Martin HŮRKA, Z historie Kozovaz, Vyšehořovicko, 2010, roč. 1, č. 1, s. 13-14)
První zmínka o vsi Kozovazy pochází z roku 1391, kdy jsou sousední Vyšehořovice zmiňovány jako ležící „poblíž Kozovaz“. Z konce 14. století můžeme jmenovat i prvního známého majitele této vsi. Byl jím Jan z Cách (též uváděný jako „Johánek z Počernic řečený z Cách“). Jednalo se o člena bohaté pražské patricijské rodiny původně do Prahy přišedší z německých Cách. Členové tohoto rodu opakovaně zasedali v městské radě Starého Města pražského. Postupně u nich lze pozorovat silné tendence k získávání majetků v pražském okolí, což nebyl v té době neobvyklý jev, činily tak mnohé vysoko postavené pražské rodiny. Kupovaly na venkově vsi, dvory či tvrze, ve kterých dočasně či trvale pobývaly. Jak lze z přídomku vysledovat zvolil si Jan patrně za své ústřední venkovské sídlo nejprve ves Dolní Počernice. Zemřel roku 1401, ale ještě nedlouho před svou smrtí stihl získat např. Čelákovice se zdejší tvrzí. V souvislosti se změnou čelákovického faráře, kterou jako majitel patronátního práva nad čelákovickým kostelem Nanebevzetí Panny Marie potvrzoval a vyjadřoval souhlas, je roku 1400 jmenován jako „Johánek z Cách jinak z Čelákovic“. Čelákovická tvrz se mu patrně měla stát centrem správy jeho v okolí rozesetého jmění. Kromě Kozovaz v naší oblasti rodina Cášských vlastnila majetky i v dalších obcích – např. v Sedlčánkách či Mochově. Po Johánkově smrti se po určitých peripetiích jeho značné majetky včetně Kozovaz dostaly do rukou Jana z Klučova. O držitelích Kozovaz pak po dalších více než 100 let není mnoho známo. Až roku 1524 se objevují spolu s Vyšehořovicemi a některými dalšími blízkými vesnicemi v majetcích Jaroslava ze Šelemberka a na Kosti jako součást jeho přerovského panství, které toho roku prodal. Počátkem 17. století za Rudolfa II. pak Kozovazy přešly z komorního přerovského panství k panství kounickému tehdy v držení Trčků z Lípy. Jako součást kounického panství pak již zůstaly.
Kozovazy byly vždy malou, poněkud zastrčenou, ale v krajině zajímavě položenou zemědělskou vesničkou. Neměly faru, ani kostel. Nenacházela se zde žádná tvrz. Přesto lze jmenovat jeden zajímavý zdejší objekt s dlouhou tradicí – mlýn. Časná zmínka o místním mlýně pochází již z doby nedlouho po skončení husitských válek. Dr. Karel Bednařík v Českobrodském zpravodaji (rok 1964, č. 9) podrobně popisuje spor zaznamenaný v nejstarší českobrodské městské knize (Liber memorialis…) mezi mlynářem Klúčkem z Liblic a kozovazským mlynářem Vaňkem týkající se vzájemné směny obou mlýnů. Ke směně pro různé překážky a hádky nakonec nedošlo. Mlynář z Kozovaz situaci však nenesl dobře a navedl svého syna Mikuláše, rovněž mlynáře, toho času klučovského, aby Klúčkovi uškodil. Mikuláš posléze spolu s dalšími kumpány liblický mlýn vypálil. Žhářství se provalilo a nakonec všichni skončili před českobrodskou městskou radou, kde se viníci rychle přiznali a zavázali škody uhradit. V rámci ujednání o nápravách se měl mlynář Vaněk přestěhovat do Liblic a kozovazský mlýn pro Klúčka uvolnit.
Ze 70. let 16. století se dochovala zmínka o dalším místním mlynáři. Jmenoval se Jan a do Kozovaz přišel ze svého předchozího působiště v Podkostelním mlýně v Zápech. Majitelem kozovazského mlýna byl přibližně v této době rod z Schönthalu a z Kerska. Někteří jeho příslušníci se v pozdějších staletích stali významnými českobrodskými měšťany. Při mlýně bylo možno nalézt malý rybník.
Závěrem nelze nezmínit další zajímavou historickou památku původem z Kozovaz – dřevěnou zvoničku z 18. století, tzv. dvoják, dnes stojící v areálu skanzenu v Přerově nad Labem.
Martin Hůrka, historik OMPV