(Martin HŮRKA, Toušeňský kámen pro sochy (nejen) Karlova mostu, Florián, 2020, č. 9-10, s. 12)
První sochy známé sochařské výzdoby Karlova mostu v Praze se na něm objevují koncem 17. století. Tou úplně nejstarší je socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1683, která je zároveň tamní jedinou sochou odlitou z bronzu. Nás však budou zajímat sochy kamenné. S největší pravděpodobností to byl totiž místní pískovcový lom, ve kterém byl vylámán kámen pro sousoší sv. Václava, které na samém konci 17. století nechal pro Karlův most vytvořit Václav Ambrož Markvart z Hrádku. Sousoší, poničené při povodni 29. února 1784, se nyní nachází v Lapidáriu Národního muzea. Jedná se o druhou nejstarší kamennou sochu na slavném pražském mostě (a tedy třetí sochu celkově). I autor díla je znám. Byl jím sochař Ottavio Mosto (1659-1701). Tento Ital rodem z Padovy si během svého krátkého působení v Praze (doloženo od roku 1695 až do jeho smrti 1701) zjevně oblíbil toušeňský kámen.
Seznámil se s ním hned roku 1695. Když na jaře toho léta Ottavio shání kvalitní sochařský kámen, je odporučen na brandýské panství. S panem hejtmanem z brandýského zámku si domlouvá osobní obhlídku, ale jelikož si „při
nakládání nějaké sochy poněkud poranil nohu, nemohl se zde objevit.“ Panu hejtmanovi tak ve volbě lomu vypomohl stavební úředník Johann Karl Missner. Dozvídáme se to z dopisu odeslaného 9. května 1695 na královskou komoru. Vhodný lom nalezli právě v Toušeni „při tamější vozové cestě, která jde z Brandýsa proti toušeňskému dvoru pana Leopolda, hraběte z Valdštejna…“. Na obou stranách se nacházejí „velmi dobrá pole, kde se v současné době lámou kamenné plotny na úpravu sýpky při Vrábí.“ Pánové doporučují lom „po levé straně směrem k labskému toku,“ který disponuje „pevným a jasným pískovcem“. Svým nadřízeným na královskou komoru však Missner zároveň sděluje, že si není zcela jist, jestli je dobré takový lom pronajmout Mostovi za roční poplatek, jelikož není zřejmé, zda nájem pokryje škodu na případném vytěženém kameni. Vyjadřuje též obavu o velikost ložiska, protože nemá ponětí o tom, „jak daleko a široko“ se kámen pod zemí rozprostírá „a snad může brzy ustat, a když budoucně by byl potřeba na královské stavby, na tento by se již nemuselo narazit.“ Navrhuje tudíž lom ještě nějakou dobu zachovat a odevzdat panu hejtmanovi s tím, že se časem provede průzkum, zda se kámen rozprostírá i dále do údolí. Královská komora úředníkovo doporučení zjevně nevzala v potaz, jelikož před 21. červnem 1695 Ottavio Mosto otevřel „s velkým nákladem pomocí čtyř dělníků“ v Toušeni nový lom. Italský sochař se do Toušeně vrátil minimálně ještě jednou o tři roky později. 28. listopadu 1698 byl totiž brandýský hejtman žádán královskou komorou, aby nečinil potíže při lámání kamene v toušeňském lomu pro sochu sv. Václava na pražský (Karlův) most.Dalším sochařským dílem Karlova mostu, na něž byl kámen získán patrně v Toušeni, je sousoší sv. Kajetána od Jana Brokoffa. Zhotovitelská smlouva je datována 1. června 1709. Jen pro zajímavost, z toušeňského lomu bral Brokoff kámen i o pět let později na sousoší sv. Jana Křtitele, které dodnes stojí na Maltézském náměstí v Praze. Kde vlastně oba umělci kámen v Toušeni dobývali? Velmi pravděpodobně v jihozápad ním sousedství dnešní ulice Nad Itálií nedaleko ulice Nad Lomem. Ve zdejších lomech, dnes zavezených, se lámal bělavý až žlutý jemnější křemenný pískovec usazený v období druhohorní křídy před téměř 100 miliony let.
Prameny a literatura:
- Národní archiv, Stará manipulace, i. č. 276, sign. B 94/176, Ottavio Mosto a toušeňský lom (1695)
- Václav Rybařík, Kámen v třistaleté historii sochař ské výzdoby Karlova mostu. Zprávy památkové péče, roč. 56, 1996, s. 112-119
- Foto: Brokoffův sv. Kajetán na Karlově mostě, poč. 20. století