(Andrea NĚMCOVÁ - Lukáš BALOUN, Skrytá místa Brandýsa a Boleslavi 2, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, březen 2022, s. 11)
Mezi obyvateli Brandýsa nad Labem a čtenáři těchto řádků se nepochybně najde mnoho těch, kteří si ještě pamatují historickou podobu Pražské ulice před její asanací v 70. letech 20. století. Původně byla podstatně užší a její západní stranu ve směru od náměstí tvořila souvislá fronta několika historických domů, mj. s objektem městského pivovaru.
Městský pivovar
Městský pivovar byl zbudován jižně od náměstí nejpozději v první polovině 16. století. Jeho zřízení bylo povoleno již roku 1508 Johankou z Krajku. Dějiny brandýského pivovaru jsou dlouhé a zajímavé, my si však připomeneme jen historii relativně nedávnou, která nakonec vyústila v demolici celého objektu. V roce 1907 vznikla akciová rolnická společnost, která proměnila pivovar v moderní průmyslový podnik. Po druhé světové válce byla v roce 1948 na Brandýský městský pivovar uvalena národní správa a stal se součástí podniku Polabské pivovary n. p. v Kolíně. V následujících letech se postupně ocitl pod patronací několika větších pivovarů, posledním z nich byl podnik Středočeské pivovary n. p. Velké Popovice. V roce 1967 byl brandýský pivovar zrušen a odsouzen k likvidaci. Jeho sklepy byly ještě několik let využívány jako sklad pro BSS. Začátkem 70. let 20. století došlo k definitivní demolici objektu, celá západní strana Pražské byla stržena, ulice rozšířena a na místě historických domů a starého pivovaru vzniklo panelové sídliště.
Městský pivovar v Brandýse nad Labem se po celou dobu své více než 400 let dlouhé existence nacházel na stejném místě. Toto místo nebylo pro jeho založení vybráno náhodně. V zahradách jižně od náměstí vyvěraly vydatné prameny pitné vody, které pivovar ke svému provozu potřeboval, protože kvalitní voda je základ každého dobrého piva. Právě dnes již zapomenutým zdrojům vody se budeme věnovat v následujících řádcích.
Nález studny
V roce 2014 proběhla revitalizace severní části Pražské ulice navazující na již zrekonstruované Masarykovo náměstí. Součástí obnovy povrchu komunikace byly i úpravy zeleného pásu a výstavba sníženého chodníku podél bloku panelových domů č. p. 1498 a 1499. Archeologický výzkum přinesl na tomto místě zajímavé objevy. V linii okraje pásu zeleně mezi chodníkem a komunikací byly obnaženy základy a zbytky nádvorních (!) stěn domů historické zástavby stržené na počátku 70. let. V prostoru chodníku před schodištěm nedaleko mléčného baru Jadran došlo navíc k odkrytí kamenné historické studny. Horní část dobře zachované studny tvoří kamenné zdivo, které v hloubce necelé 2 metry od zachyceného povrchu kamenného věnce přechází v souvislou pískovcovou skálu, do níž je spodní část studny vysekána. Studna má vnitřní průměr kolem jednoho metru.
Stáří studny
Archeologové jsou při podobném objevu vždy nejvíce zvědaví na obsah zásypu studny, protože nálezy z něj a jejich stratigrafie pomáhají určit dobu vzniku studny a okolnosti jejího užívání. V tomto ohledu byl zásyp horní části studny zklamáním, neboť obsahoval čistě odpad, který se tam dostal až v souvislosti zániku domů a terénní planýrce po demolici. Studnu se však podařilo datovat díky jejímu důležitému konstrukčnímu prvku. Na přechodu mezi horní zděnou částí a spodní partií zapuštěnou do rostlé skály byl odkryt věnec z mohutných dubových trámů. Dobře zachované staré dřevěné prvky je možné téměř přesně datovat metodou dendrochronologie, založené na analýze letokruhů dřeva. Takže dnes bezpečně víme, že studna na Pražské byla vyhloubena nejdříve v 70. letech 16. století, neboť trámy použité v její konstrukci pocházejí ze stromů poražených v letech 1558 a 1573.
Pramen a chodba
Při vybírání zásypu studny začala archeologům záhy ztěžovat práci vzlínající voda z dříve zasypaného pramene. Ukázalo se, že pramen je stále aktivní a poměrně silný, takže pokračování archeologického průzkumu si vyžádalo každodenní odčerpávání ve studni se hromadící vody. Ve spodní části studny vytesané do skály se pod dřevěným věncem v hloubce asi 2,2 metry objevila zaklenutá chodbička vybíhající ze studny západním směrem pod blok panelového domu. Úzkou chodbu bylo po částečném odstranění bahnitých sedimentů možné sledovat v délce asi 2,5 metru, pak se rozšiřovala v menší sklípek. Tam už ale možnosti dalšího archeologického bádání končily, protože přímo středem klenutého stropu sklípku svisle prochází zapuštěný mohutný ocelový nosník panelového domu, který nám znemožnil přístup do pokračujících podzemních prostor. Můžeme tedy jenom předpokládat, že ze sklípku vede dále nějaký odtokový kanál. Domníváme se, že odtok pokračuje západním směrem a zásoboval vodou některý z nádvorních objektů městského pivovaru. Dna studny se kvůli hromadění vody ve výkopu dosáhnout nepodařilo, její celková hloubka nám tak bohužel zůstala utajena a nevíme ani, jak dlouho byla udržována a čištěna. Je ale zřejmé, že její výstavba spadá do doby 2. poloviny 16. století, tedy krátce po zřízení pivovaru.
Až budete procházet kolem drobných obchůdků v přízemí panelových domů při Pražské ulici, vzpomeňte si, že pod dlažbou chodníku se tu skrývá zasypaná historická studna a v ní stále živý pramen vody.
Foto: Pohled do studny a pohled ze studny do chodby se zapuštěným ocelovým pilotem panelového domu (L. Baloun, ÚAPPSČ)