(Martin HŮRKA, Ryby a rybáři, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, květen 2021, s. 26)
Co by to bylo za řeku bez ryb a rybářů? Zde bychom obojího nalezli v minulosti dostatek. V blízkých obcích Toušeň, Záryby a jinde se dosud uchovává paměť na staré rybárny. Nadto název obce Záryby s rybami přímo souvisí (obec již existovala minimálně ve 14. století, patrně i dříve). Po rybářích je zase v Čelákovicích pojmenována celá ulice. A to jedna z nejstarších, zmiňovaná již v polovině 16. století. Název „Rybářská ulice“ napovídá, čím se živili její dávní obyvatelé. Jelikož pouhým lovem a prodejem ryb člověk nezbohatl, snažili se rybáři přivydělat si i dalšími činnostmi spojenými s řekou – např. převoznictvím, pletením proutěných košů, zimním sekáním ledů, těžbou písku apod.
Jaké ryby bychom v Labi našli v době Rudolfínské, tedy v době končícího 16. století? Může se podívat např. do knihy Georga Handsche Die Elbefischerei in Böhmen und Meißen z konce 16. století.
Bezesporu hojným (a loveným a často zmiňovaným) byl losos. Další ryby jsou vesměs známé z labského povodí i z dnešní či nedávné doby: sumec, kapr, štika, okoun, cejn, úhoř, ježdík (mimochodem v Čelákovicích v době třicetileté války žil a v městské správě působil jistý Pavel Ježdík, autor fascinujících dobových „kronikářských“ záznamů autenticky přibližujících krutost třicetileté války v našem Polabí, které před nedávnem vyšly tiskem). Handschova kniha o „rybařině na Labi“ popisuje na konci 16. století však i jiné, dnes zde vyhynulé druhy, např. jesetera velkého, platýse bradavičnatého či mihuli mořskou či říční.
V okolí řeky Labe na jejích drobných potočních přítocích naši předkové již ve středověku vybudovali četné rybníky. Naprostá většina z nich sloužila k chovu ryb. Velká část těchto rybníků později zanikla. Stalo se tak většinou v 18. či počátkem 19. století.