(Martin HŮRKA, Palladium země české, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, prosinec 2020, s. 18)
Kovový reliéf Panny Marie s Ježíškem zvaný Palladium země české bývá svou cenností a významem pro český stát srovnáván s korunovačními klenoty. Legendárně je jeho původ spojován se sv. Metodějem, sv. Ludmilou a sv. Václavem. Současná podoba byla vytvořena kolem poloviny 15. století, kdy byl reliéf po husitských válkách velmi poničený. Ve Staré Boleslavi je prokazatelně doložen dobovými svědectvími až od konce 16. století, tedy v době, kdy se současně začíná rozvíjet tradice staroboleslavských mariánských poutí, poměrně záhy s hojnou účastí věřících. Význam Palladia rapidně roste, o čemž svědčí i úsilí a peněžní prostředky, které byly během třicetileté války (1618-1648) vynakládány na jeho ochranu i vykoupení po odcizení cizími vojsky.
Během třicetileté války se Palladium z Boleslavi třikrát „stěhovalo“:
I) |
Nejprve ho uloupili Sasové (1632). Jeho návrat se povedl uskutečnit až po zaplacení astronomického výkupného. Do Staré Boleslavi bylo slavnostně uvedeno v průvodu za účasti císaře Ferdinanda III., pražského arcibiskupa a dalších význačných osob (1638). |
II) |
Před přibližující se švédskou armádou (1639) ho nechal staroboleslavský děkan Bílek prozíravě uschovat v Praze (následně převezeno do Vídně). Na své místo byl reliéf navrácen opět za účasti davů poutníků a význačných osob ve velkolepém průvodu z Prahy do Staré Boleslavi (1646). |
III) |
Na samém konci války bylo Palladium opět odvezeno do Prahy (1648) a uschováno v chrámu sv. Víta. Švédové však Prahu tentokrát dobyli a jako kořist si odnesli nejen Palladium, ale také např. tzv. Ďáblovu bibli či stovky obrazů a soch z Rudolfínských sbírek. Díky diplomacii se podařilo o dva roky později Palladium získat zpět (1650). |