(Martin HŮRKA, Nejstarší čelákovická městská kniha, Zpravodaj města Čelákovic, únor 2016, s. 9)

Nejstarší čelákovická městská kniha se záznamy od doby po polovině 14. století je svého druhu opravdovým unikátem. Z obdobných městeček a měst v okolí (a nejen z okolí) jsou městské knihy a další archiválie dochovány až z dob mnohem pozdějších – u Brandýsa nebo Lysé nad Labem až z průběhu 16. století, u Říčan, Benátek nad Jizerou nebo Úval dokonce až od 17. století či ještě později, dokonce i u takového sídla jakým byl Český Brod (nejprve biskupské, záhy královské město chráněné hradbami a s počtem obyvatel nesrovnatelným s městečkem Čelákovice) máme dochovány městské knihy až od první poloviny 15. století.

Neznamená to, že by v ostatních městech a městečkách ve středověku městské knihy nemívali. Ovšemže potřebovali zapsat úmluvy, platy, nadace, závěti a další pro tehdejší lidi podstatné záležitosti, byť tehdy zcela běžná ústní smlouva pro platnost pořízení plně postačovala (a také byla často užívána). Velkou překážkou přečkání tolika staletí se však staly požáry, nevhodné podmínky uložení nebo válečné události. A to přitom na archiválie z hlubokého středověku čekaly takové válečné katastrofy jako husitské války (1420-1434) a válka třicetiletá (1618-1648), které v našem regionu lidé pocítili obzvláště tíživě (o to více je třeba ocenit úsilí starých Čelakováků).

V případě nejstarší čelákovické městské knihy (1366 – 1547) se jedná o knihu soudní, a to ve smyslu „soudnictví nesporného“. Záznamy do ní tedy bývaly vkládány na přání zúčastněných stran ve snaze pojistit si majetek a vztahy do budoucna, tudíž se v ní nenacházejí všechny případy projednávané místním městským soudem. Kniha obsahuje zejména zápisy činěné při převodech nemovitostí, finanční i jiné závazky nebo také závěti středověkých obyvatel Čelákovic, případně lidí z blízkého okolí.

Nejzajímavější se jeví nahlédnout do životů našich předků v nejstarším období, tedy v době, kdy v Čechách vládl Karel IV. a posléze jeho syn Václav IV. Z tohoto období v knize nalezneme přibližně 80 záznamů (úvod knihy je poškozen). S vypuknutím husitských válek roku 1420 se nám náhle naši předci odmlčují. Zápisy se tehdy podařilo obnovit až po více než dvaceti letech s návratem řádu a práva do Polabí.

V předhusitské době můžeme číst údaje k nejstarším známým místním mlynářům (např. k mlynáři Pavlíkovi a jeho manželce Lídě v 80. letech 14. století) a čelákovickému mlýnu obecně nebo sledovat způsoby, jakými měšťané v závětích zajišťovali své majetky pro případ úmrtí. V roce 1374 tak jistý Pavel barvíř (tj. řemeslník, který se živil barvením tkanin, kůže či jiných materiálů) odkázal své manželce Dušce jen třetinu majetku, dvě třetiny měly připadnout jakémusi Matyášovi (avšak kdyby Pavel s manželkou v budoucnu měl mít nějaké děti, pak by se Matyáš měl svého podílu vzdát v jejich prospěch a ve prospěch Dušky). V knize se objevují četná jména osob činných v městské správě (rychtářů, konšelů) nebo zástupců tehdejších majitelů Čelákovic. Nejvýraznějšími majiteli městečka byl ve sledované době rod Rokycanských z Okoře. V celé řadě zápisů je shledáváme v aktivní roli jedné ze zúčastněných stran, zejména při nakládání s majetkem jako v případě prodeje lesa Čelákov roku 1381. Kniha by mohla zajímat i přespolní – objevují se např. nehvizdský krčmář Mareš (rok 1380), Velík ze Mstětic (1382) nebo Mařík z Jiren (1384) a další lidé z okolních vesnic.

Martin Hůrka, historik OMPV

Foto: Členové muzejního kroužku na nádvoří čelákovického muzea 18. 9. 1966 s nejstarší čelákovickou městskou knihou v ruce (Archiv Městského muzea v Čelákovicích, inv. č. H 110761).