(Martin HŮRKA, Nejkrutější zima, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, únor 2021, s. 18)

Když nám u nás v Polabí není poslední roky přáno užít si pořádnou zimu s chumelenicemi, zamrzlým Labem a uhelnými prázdninami, poohlédněme se do minulosti. Ne vždy to však byla až taková legrace. Na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu jsou volně ke stažení historické údaje z měření v pražském Klementinu (viz https://www.chmi.cz/historicka-data/pocasi/praha-klementinum). Najdeme zde údaje o naměřené teplotě (od roku 1775) a dešťových srážkách (od roku 1804). Můžeme si vyhledat údaje k libovolnému dni, třeba z doby jednoho z nejprudších ochlazení během ani ne 24 hodin: 31. prosince 1978 se teploměr v Klementinu vyšplhal na +12 ˚C, aby na Nový rok 1. ledna 1979 poklesl na  -17,3 ˚C, což činí rozdíl bezmála 30 ˚C.

My se však ponoříme ještě hlouběji do minulosti. Podíváme se na „nejkrutější zimu 20. století“, kterou dnes již velmi málo lidí pamatuje. Udála se roku 1929. Záznamy Klementina nás stroze informují o teplotách i srážkách den po dni, co však o ní vypovídají barvitější historické prameny našeho polabského regionu?

Začněme kronikou Staré Boleslavi: „Sněžilo 1., 3., 15., 16., 19., 23., 24., 25., 26. ledna... Ptactvo se sletovalo k příbytkům lidským v celých hejnech... Všude jim sypáno zrní a vyvěšován lůj... Ptactva se slétalo stále méně a méně. Mrazy je decimovaly. Porůznu nacházeny hojně ptačí mrtvolky... Krutý osud vysoké i drobné zvěře, která zimou a hladem houfně zmírá. Kruté mrazy roztrhaly celé spousty kmenů stromových od korun až k zemi. Nejvíce utrpěly třešně, švestky, slívy, lípy, jasany a ořechy, v mnohých okresích až 90 % [těchto] stromů mrazem zničeno... U nás ve St. Boleslavi to vypadalo jako na Sibiři. Sníh, jehož leželo na 1 a půl metru, nebylo kam odvážeti. Ve dvorkách se uklízel pouze na strany do výšky, aby bylo lze ke studni, která snad nezamrzla dosud a k hospodářským objektům... Od 5. března začlo táti přes poledne, pak i přes den a dvory a ulice všude zaplaveny. Z náměstí a ulic se narychlo vyvážel sníh, skládal z vozů do Tůně...

Pokračujme pohledem autora brandýské kroniky: „Mrzlo celý leden a únor... Vítr zavál sněhem silnice, a také lokální dráhu Čelákovice-Brandýs n. L.-Neratovice. Dva dny nejezdily vlaky, po dva dny nedocházely do Brandýsa n. L. pražské noviny... Nejkrutěji řádila zima v únoru, který začal 14tistupňovým mrazem, který 2. [února] vzrostl na 18 a 3. [února] na 19 stupňů. Dne 11. února byl... největší mráz 23 stupňů, 12. [února] 21 a 13. [února] 20 stupňů mrazu... Dne 13. února 1929 nedostavil se nikdo na brandýský týdenní trh, a to pro silný mráz a sněhové závěje na cestách. Od 19. února bylo na brandýských školách pro kruté mrazy a nedostatek paliva zastaveno vyučování. Od osmi hodin ráno do pěti odpoledne byla ve škole zavedena ohřívárna pro děti a v poledne byla dětem podávána polévka... Dne 20. února 1929 nastala v Brandýse n. L. veliká sháňka po vodě a palivu. Kruté mrazy nepolevovaly, skoro v každém domě zamrzl vodovod a kloset. Obyvatelstvo spotřebovalo uhlí a dříví dříve, než jak mělo rozvrženo... Uhlíři prodávali uhlí mnohem dráže a jen po padesáti nebo sto kilogramech pro jednotlivce proti lístkům vydaným na radnici. Lidé stáli ve frontách jako za války...“

Polévkové akce pro děti a chudé byly organizovány obdobně jako v Brandýse také na jiných místech. V Našem Polabí, roč. 6, č. 8 z dubna 1929 čteme o vaření polévek „v letošní kruté zimě v Čelákovicích“ pro místní chudé, zejména pro chudou školní mládež, aby se zlepšila její výživa a odolnost. „Polévky byly vařeny od 20. 2. do 16. 3. 1929. Celkem bylo rozdáno 5723 porcí... Pan Filip, nájemce hostince „U Bohuslavů“ vařil skutečně polévku dobrou a výživnou“.

Množství zpráv sepsaných především žáky škol na Českobrodsku uveřejnil časopis Pod Lipany, 1929, roč. 8, č. 5-6. Vyberme jen některé. Žák J. Hlaváček z Břežan u Českého Brodu píše: „Letošní mrazy dostoupily neslýchané síly. Mám sám omrzlé nohy, neboť ležím u zdi, na níž jest plno jinovatky... Slepice jsme museli dát do světnice, neboť chudinky měly omrzlé hřebínky i nohy... Štěpánkům zamrzla studně, a že jsou naproti nám, chodili si pro vodu do naší studně...“. V. Borovský se vyjadřuje k nedostatku uhlí: „U nás v Českém Brodě způsobil nedostatek uhlí nouzové opatření, aby se uhlí dostalo i na chudé. Na obecním úřadě vydávali lístky... Největší tlačenice byla, když se nějaký vagon s uhlím zastavil na stanici. Již od minulého rána stála před Klímovými vraty celá fronta lidí. Jakmile se otevřela vrata, nastala teprve tlačenice o místo, takže obušek místního strážníka, pana Fraňka, měl dosti práce, aby udržel pořádek v řadách. Tentokráte se však nevážilo na metráky jako jindy. Každý se musel spokojiti, když si nesl domů pětadvacet kilo...“. J. Franěk dodává: „Uhlí drahé kamení. Za letošních mrazů jest třeba šestkrát i vícekrát tolik uhlí jako jiné zimy. Doprava, která na nějaký čas uvázla, měla za následek nedostatek uhlí. Jest ho sice dosti na dolech, ale nemůže se dopravovat. V sobotu přivezli ke Steinům uhlí... Lidé se bezohledně tlačili jeden na druhého, jen aby se na ně dostalo...“