(Martin HŮRKA, Mochovský kostel v roce 1671, Mochovský zpravodaj, 2017, roč. 11, č. 2, s. 32-33)
Roku 1671 byl jednatřicetiletý břístevský kněz Václav Vojtěch Absdorfský pověřen vyhotovit zprávu o stavu svých farností. Díky tomu se nám dochoval poměrně podrobný, latinsky psaný popis mochovského filiálního kostela z doby nedlouho po skončení třicetileté války. Přenesme se nyní do roku 1671.
Kostel ani tehdy není zvnějšku omítnut. Střechu kryjí „cihlové tašky“. K lodi kostela „přiléhá poškozená kamenná věž“ (dnešní zvonice). O velmi špatném stavu celého objektu svědčí poznámka, že „pokud se brzy neučiní opatření, zakrátko se věž i s kostelem zřítí. Ve věži se nenacházejí žádné zvony, ani není kvůli poškozeným schodům přístupná“.
Odstavec popisující vnitřní podobu chrámu začíná zajímavým sdělením: „Vymalován je různými starodávnými výjevy, barvy však již pomalu mizí.“ Uvnitř máme pod nohama kamennou dlažbu. Prostor osvětluje pět oken, u nichž jsou však některé okenní terčíky rozbité. „Dřevěný strop je celý shnilý a plný děr, takže se nikdo neodváží v podkroví chodit.“
Oltáře se v kostele nacházejí tři. Hlavní má obyčejnou archu, „na které je namalována svatá hostina“ (eucharistie). Na hlavním oltáři stojí „dva přestaré cínové svícny a čtyři svícny dřevěné“. Dva zbylé oltáře „jsou umístěny v levém a pravém rohu“ (boční oltáře). Jeden z nich patrně nese zasvěcení sv. Antonínu Paduánskému, neboť se na něm nalézá obraz tohoto světce. Kromě toho jsou v kostele vyjma dvou starých, rozpadajících se praporů k vidění „dva nové prapory s vyobrazeními sv. Jana Evangelisty a sv. Antonína Paduánského“.
Sakristie je zřízena „naproti hlavnímu oltáři při pravé straně“ (viděno z pohledu, kdy oltář máme za zády). Osvětluje ji jedno okno zajištěné železnou mříží. „Okenní terčíky jsou přesto vypadlé“. Sakristie, která ani uvnitř není omítnuta, je „poškozena takovým způsobem, že je možné skrze stěnu téměř prohlédnout“. Strop má opět dřevěný. V sakristii se nachází další oltář, ovšem bez žádného obrazu ani kříže. Knězi pro uchovávání cenností v sakristii slouží „pevná truhla“. Má v ní uložen nový přenosný malý oltářík, kalich, Římský misál, kasuli nachové barvy a další věci.
Kruchta neboli kůr je jednoduchá dřevěná vyvýšenina bez barevného zdobení v zadní části lodi. Stoupá se na ní po schodišti z vnitřku kostela. Trámy jsou shnilé a plné děr.
„Na hřbitově stojí dřevěná zvonice krytá šindelovou střechou,“ ve které visí „tři zvony prostřední velikosti“. Samostatný objekt kostnice zde není, „nýbrž se kosti pod zvonici umísťují“. Hřbitov je ohrazen neomítnutou kamennou zdí. Při jednom jejím rohu, označeném jako ležícím „naproti hlavnímu oltáři“, je vyčleněno místo pro pohřbívání nepokřtěných.
Závěrem dodejme, že k mochovskému kostelu náležela kromě Mochova také ves Sedlčánky. Břístevský farář Absdorfský uvádí u Mochova roku 1671 celkem 21 usedlostí, z nichž ovšem 5 bylo pustých, u Sedlčánek pak 15 usedlostí, přičemž v této vsi nebyla pustá žádná.
Martin Hůrka, historik OMPV
Prameny a literatura:
- Národní archiv, Archiv pražského arcibiskupství, sign. B 41/3, Liber proventuum parochialium II, poř. č. 84, Zpráva o stavu far na panství Kounice (1671).