(Martin HŮRKA, Mochovská historie z pera Valentina Baumanna, Mochovský zpravodaj, 2021, roč. 15, č. 4, s. 74-76)
Dnes jsem se rozhodl publikovat výňatky z unikátního rukopisu z konce 60. let 19. století. Jedná se o přípravný text publikace „Procházky po osadách bývalého panství Kounického a Škvoreckého“, jejímž autorem byl Valentin Mořic Baumann. Nikdy tiskem nevydaný rukopis je uložen ve sbírkách Městského muzea v Čelákovicích pod inv č. H 16 841. Kapitole „Mochov“ věnoval autor nejvíce prostoru. Je to přirozené, narodil se totiž 13. dubna 1844 ve mlýně Chudomel tamnímu mlynáři Valentinu Baumannovi a matce Dorotě, roz. Kettnerové. Praví tak matriky uložené ve Státním oblastním archivu v Praze.
V mládí ho zřejmě uchvátila historie našeho kraje a jeho prastaré památky. Pojďme si přečíst, co píše o Mochovu (publikuji jen základní a navíc zkrácený text bez většiny vpisků a poznámek; pokud takový vpisek přeci jen začleňuji, pak jej uvádím ve špičatých závorkách):
„Mochov patří k oněm mnoha místům vlasti naší, která nemohou se honositi skvělými pomníky, ni skvostnými stavbami, ano ani ne neobyčejnou polohou svou. Též jméno místa neupomíná nás na skvělou událost jakousi v dějinách našich. Starožitnosti bys v Mochově samém marně hledal, ano, stáří 67 domků sotva jedno století pamatuje, neb větší díl živností byl požárem, roku 1841 vypuklém zničen. Jen pověst koluje, že by dům pod číslem 60 býval druhdy nákladně vystavěn a prý pivovárem býval, o čemž však ni stopy naleznouti není. Lid jmenuje ostatně pozemky jisté na návsi ležící ‚Na Dvořišti‘, což nás upomíná na hrad před lety tam snad stávající, o němž však žádné památky nemáme. Ostatně jest Mochov dosti živé místo, k čemuž nemálo přispívá, že dvě silnice, totiž z Prahy do Sadské a z Brandýsa do Brodu se zde kříží.
Cizinci sem přijdoucímu snad bude nápadné dosti pravidelné založení místa, jehož domky hezké ulice tvoří, a vysoko se vypínající kříž vprostřed náměstí opatřený pěkným zábradlím z cihel vystavěným nákladem obce mochovské, jak nápis o tom svědčí. Více ho ale bude zanímat kostelík nad celou krajinou vyvýšený a daleko viditelný.
Nynější kostel zasvěcen jest svatému Bartoloměji apoštolu a náleží co filiální k Bříství a jen každou 3. neděli se v něm služby Boží konají. Sám lid má jej v uctivosti pro jeho stáří a chová domněnku, že prý za pohanských časův stavěn byl, aneb že aspoň stojí na místě bývalé pohanské svatyně. Avšak na místě tomto, kde nynější kostel se vypíná, stávala před lety kaple svaté Markéty (kterouž kapli daroval král Václav I († 1253) kostelu vyšehradskému, aby za něho výročně památka úmrtí konána byla). Jak dlouho kaple stála a kdy a kdo nynější kostel vystavěl, není mi známo. Ostatně byl chrám mochovský opatřen ve válkách předhusitských vlastním farářem a patřil k děkanátu brandýskému. Tak jmenuje se 1388, 1392 a 1396 co farář mochovský a spolu co kanovník vyšehradský jistý Vlastibor.
Nynější podoba kostela zajisté mnoho během času vytrpěla. Základní forma jest čtverhranná, sloh gotický, avšak zdá se, že presbyterium jest mnohem starší a k němu ostatní část přistavěna. Tam nachází se pěkné klenutí gotické, kdežto strop kostela zcela plochý jest. V kostele jsou 3 oltáře: hlavní svatého Bartoloměje s pěkným obrazem, pak Panny Marie a svatého Jana Křtitele. Stěny kostela jsou jednoduché, obrazy starými okrášlené, z nichž jmenovitě vyniká obraz Panny Marie Mouřenínské... Na kůru jsou varhany sem z Kounic před 30 lety přenešené a dosti chatrné. Na podlaze jsou náhrobní kameny. V samém kostele kázal je nynější kanovník Vinc. Bradáč před asi 20 lety, když na faře břístevské co kaplan úřadoval, nápisem dolů odvrátiti, aby chozením nebyly setřeny. V sínci, jak se zdá mnohem novější jest, ale ve zdi náhrobní kámen z pískovce a na něm dvě postavy celé a vedle nich znak sladovnický... Jiný náhrobní kámen zazděn jest na přední stěně předsíně vedle vchodu do zvonice...
Ve zdi hřbitova konečně nacházejí se dva kamen z obyčejného pískovce a malých rozměrů. První má nápis: ‚Usnul v pánu Bartolo[???] Salamánek léta 1752 z radostného …‘ Druhý jest nerozluštitelný...
Celý kostel byl asi před 30 lety <1824> a opětně 1859 opraven, vlastně jen obílen, roku 1861 znova pokryt a kostnice nově vystavěna.
Ohlídněme se blížeji po Mochově. Hned pod značným vrchem, na němž kostel jest, stojí nová obecní kovárna nejnovější, proti té škola 1862 obnovená a z 18. století pocházející. Ostatně čítá Mochov 2 hospody mezi svými 67 domy, v nichž 570 lidí žije.
Asi ¼ hodiny od Mochova leží samotina Chudomel, mlýn o dvou složeních, při něm rybník, který druhdy mnohem rozsáhlejší byl a až k samému ‚Křivánku‘ [správně Skřivánku] sahal, jak pozůstalá hráz o tom svědčí, pod níž bažantnice knížecí stávala. U paty téhož Křivánku v údolí a bocích stráně rozkládá se víska Kozovazy, mezi zahradami pěkně položená. Mlýn o 3 složeních, vedle něho hospoda a naproti nim statek čp. … [číslo chybí] jsou nejznamenitější stavení této k Vyšerovicům přifařené dědiny, asi 27 domků čítající…
Stranou od Kozovaz i Chudomele vystavěna 1863 cihelna.
Ještě zbývá se nám zmíniti v samotinách k mochovské katastrální obci patřících. Jest to mimo již jmenovaný mlýn Chudomel tak zvaná Myslivna (‚Fořtovna‘), kde druhdy myslivec přebýval, dokud ještě lesů stávalo při obci. Nyní jest tam ubytován hlídač knížecích luk. Takový domek stával též [při] silnici královo-hradecké, byl ale asi před 15 lety zbořen a jen místo až posud ‚U Domku‘ zvané upomíná nás na něj. K severní straně od Mochova uprostřed luk a na pokraji lesa leží ‚Cucovna‘, podle zakladatele Cuce prý nazvaná, na mapách však obyčejně Srncov nebo Nouzov jmenovaná. Stávalť nedaleko odtud též mlýn v časech, kdy místo luk ještě byly rybníky na místech těch. O jeden z rybníků těch, tak zvaný Podvinický, vedena ‚od dávných časův‘ pře mezi městskou obcí čelákovickou a panstvím kounickým. Celá pře ukončena byla 1796 tím, že čelakovští obdrželi za náhradu 30 měřic pastvin u lesa Pardusova ležících... Mezi tímto Pardusovem a Cucovnou po straně silnice do Čelákovic vedoucí rozkládá se návrší Vinice zvané, a lze se domýšleti, že tam skutečně réva byla pěstována, ovšem před dávným časem... Nyní již jest vinice rozorána, dílem použita je co pastvina
Kdy a od koho Mochov založen byl, není známo. Že dědinou jest velmi starou, o tom nelze pochybovati. Ve 12. století již byl Mochov zajisté znamenitou dědinou, neb honosil se kaplí (viz hořeji) a i poloha Mochova tomu neodporuje. Starodávní dráha vedla ještě za časů župního zřízení Mochovem do Sadské a i celá vůkolní krajina byla již v šeré dávnověkosti zalidněna. Mochov jest kolébkou rodu šlechtického Mochovských z Mochova. Tak se Mikuláš Mochovský z Mochova podepsal na známý protest ku sboru kostnickému 1414. V tomto století drželi Mochovští Rožďalovice, ano i Mikuláš Mochovský psal se seděním na Rožďalovicích. Vedle tohoto horlivého husity jmenuje dějepis náš i jméno ženské, Annu z Mochova <vdovu po Janovi z Oustí>, která též rozhodně přála novému učení...“
Foto: Dnešní sakristie - nejstarší část kostela sv. Bartoloměje (M. Hůrka, 2020).