(Martin HŮRKA, Mochov v novinách před 100 lety, Mochovský zpravodaj, 2020, roč. 14, č. 2, s. 40-43)

V našem kraji před sto a více lety byly nejdůležitějším regionálním periodikem noviny Naše hlasy. V Českém Brodě je od roku 1881 až do roku 1939 (s přestávkou 1915-1918) vydával redaktor Jozef Miškovský (po většinu tohoto období coby týdeník). Pokusme si udělat menší „sondu“ do doby přes 100 lety. Beru do ruky ročník 1920 a níže vybírám několik článků, které nám pomohou optikou tohoto periodika přiblížit atmosféru Mochova na prahu první republiky dva roky po konci Rakouska-Uherska a vzniku samostatného Československa. Mějme na paměti, že články nemusí zcela souznít s realitou, jsou psány z pohledu a v zájmu jejich autorů – obyvatel Mochova, vedení obce, redaktora Miškovského a dalších osobností regionu. To se týká především příspěvků, pomocí nichž si místní přes noviny vyřizovali své spory.

číslo 2 z 10. ledna: „Mochovský ‚Sokol‘ zahájil po čtvrtletních nucených prázdninách pravidelné cvičení v nově upraveném, velmi zvětšeném sále ‚u Jančáků‘. Činnost svoji začal zdařilou dětskou besídkou 28. prosince… Při jednotě zřízena vzorná knihovna dorostu, na niž přispěla místní polit[ická]organisace soc[ialistické] mládeže částkou 200 K. Vzorné knihovny cvičitelských sborů a vzdělávacího odboru doplněny z výstavky dobrých knih, kterou uskutečnila v Mochově v neděli předvánoční místní osvětová komise za laskavého přispění Expedice Boh. Havlíčka z Prahy. Za 1500 K dobrých knih uvízlo z výstavky té v Mochově, což jest jistě významný čin kulturní, ač mnohými pochopen nebyl… Loutkářský odbor ‚Sokola‘ též nezahálí. V pošmourných odpůldnech nedělí předvánočních a na svátky připravil mochovské drobotině vybranými představeními čistou radost…“

číslo 4 z 24. ledna: „Z Mochova. Jak daleko sahá nenávist a zloba lidská, jíž napadeni bývají lidé ne jenom nevinní, ale i lidé nejlepších snah, podává nám malou ukázku 2. číslo soc[iálně] dem[okratického] týdenníku ‚Ženské noviny‘, v nichž neznámý pisatel J. V. (patrně z Mochova) nečestným a nízkým způsobem napadá zdejšího učitele p. V. Müllera a napomíná zdejšího říd[ícího] učitele p. Jos. Kvapila, „aby naše dítky učil pilné práci, poctivosti a spravedlnosti“. Tato odsouzení hodná zpráva byla předmětem jednání při schůzi obecního zastupitelstva dne 11. ledna, při níž jednohlasně s opovržením odsuzuje se pisatel zmíněného článku a projevuje se plná důvěra a plné uznání školní a mimoškolní práce obou pánů… Obecní úřad městyse Mochova. Starosta: Skořepa.“

 V čísle 11. z 13. března se na obranu mochovských učitelů objevil v Našich Hlasech příspěvek podepsaný určitou částí mochovských obyvatelek: „… My ženy-matky protestujeme proti všemu, co může nejen p. uč. Müllera, ale učitele vůbec urážeti... Za mochovské ženy: M. Chroustová, A. Říhová, E. Fojtíková, B. Braňková, B. Fárková, F. Niklová, M. Makalová, M. Lužinová, A. Vlasáková, B. Erbenová, A. Zámečníková, M. Ferešová, F. Erbenová, K. Šenfeldová, E. Junková, A. Kvapilová, M. Jouzová, M. Linková, M. Smitková, A. Macháčková, M. Šafrová, V. Kvapilová, M. Mejzrová, M. Halíková, M. Chroustová, M. Ledvinová, M. Novotná, M. Přibylová a další.“

číslo 9 z 28. února: „Konkurs. Obecní úřad městyse Mochova obsadí místo pol[ního] strážníka na jeden rok prozatímně. S místem tím jest pojeno počáteční služné 1200 K ročně, byt, 100% drahotní přídavek a příplatek na stejnokroj.

Vlastnoručně psané žádosti doložené doklady o stáří, stavu, domovské příslušnosti, vysvědčení školní, zachovalosti a lékařské buďtež podány do 22. března 1920 obecnímu úřadu v Mochově…“

číslo 14 z 3. dubna: „Morána. V Mochově zemřel 27. března pan Fr. Erben, hostinský, bývalý obecní starosta, ve věku 55 let. Intelligentní, jemný člověk, udolán zlými časy.“

číslo 17 z 24. dubna: „Statistika. Volby do poslanecké sněmovny Národního Shromáždění súčastnilo se celkem v českobrodském politickém okresu 23 337 voličů s platnými hlasy, z nichž obdrželi:…

[v Mochově] národní demokraté 54 [hlasů], čeští socialisté 136 [hlasů], lidovci 11 [hlasů], sociální demokraté 266 [hlasů], strana republikánského venkova 85 [hlasů].“

číslo 26 z 26. června: „Mochov má ubohé zařízení poštovního spojení. Za války přes všechny protesty zrušilo poštovní ředitelství jízdní poštu mezi Čelakovicemi přes Mochov, Kounice do Č. Brodu, protože poštmistr nechtěl a nemohl za nepatrný paušál, mu vyměřovaný, koně vydržovati. Slíbili, že hned po válce zavedou spojení automobilem. Na to čekáme dodnes a půjde-li to v republice tak, jak to chodí, můžeme se těšiti do nekonečna. Pamatujeme se, jak před lety byly dělány případné vtipy na pěší poštu kounickou. Teď v míře daleko větší možno to obrátit na Mochov. Ohromnými ranci obtíženi klopotně přecházejí dva listonoši denně dvakrát vzdálenost mezi Mochovem a Čelakovicemi. Jsou zde dvě továrny, cihelna, přiděleny 4 obce, v nichž továrna na likéry, cihelny, hliníky atd., takže rozsah pošty je veliký. Je-li příliš mnoho balíků k odvezení, že poštovní zřízenci svými silami by nestačili, nezbývá než zapřáhnout; tu často vypomohl kravský potah listonošův a dovlékl slavnou poštu do Čelakovic… Podobná nepřízeň a lhostejnost jeví se při zařízení telefonickém. Do Č. Brodu musíme volati přes Brandýs a Prahu, ač je třeba už jen postaviti linku mezi Vykání a Kounicemi, tedy jen 2 km, aby Český Brod mohl mluvit přímo s Mochovem…“

číslo 30 z 21. srpna: „Krádeže... Dne 9. srpna vykáňský rolník K. Řezníček přistihl na svém poli při řezání makovic soukromnici A. N. a rolnici K. Š. z Mochova. Nůši s 10 kg makovic v ceně 120 K převzal v uschování obecní úřad.“

číslo 41 z 6. listopadu: „Okradený domkář. Břístevský domkář Fr. Kadeřávek 19. října dobíral v mochovském cukrovaru za doveženou řepu 3 800 korun. Z radosti nad skončenou sklizní popíjel likéry v cukrovarské kantině a cestou zastavil se ještě v hostinci Erbenově na sklenici rumu a čaje. Peněz však domů nedonesl. Namožený usnul cestou v polích a neznámý dobrodinec celou hotovost mu vypálil z kapsy.“

číslo 45 z 4. prosince: „Husův pomník v Mochově. Nadšení pro postavení Husova památníku, před válkou v Mochově vyvolané, za války úplně pokleslo. Po válce čekalo se jen na návrat legionáře p. J., který byl dříve duší tohoto podniku. Nyní snad byl by čas záležitostí touto hnouti ku předu a my věříce v energii p. J., doufáme, že neopomine v široké veřejnosti nové nadšeni probuditi.“

číslo 47 z 18. prosince: „‘Komunistický puč‘ na Českobrodsku. Pohnuté dny kladenské a oslavanské měly míti také odezvu v našem kraji. Venkovské obce byly již po několik týdnů pražskými agitátory komunistů zpracovávány, ale bez celkového značného výsledku... Trochu živější odezvu měly události v Mochově, kde došel [na] stranu soc[iálně] demokratickou přípis, aby byla zahájena stávka k rychlejšímu provedení pozemkové reformy. Na podkladě tohoto dopisu došlo skutečně ke stávce, které súčastnilo se 100 dělníků v cukrovaru, 30 u firmy Davidovy a 30 ve dvoře Kummermannově. Dělnictvo zvolilo si radu, do které zvoleni: starosta městyse Frant. Mareček (cukrovarský tesař), Alois Mareček (strojník), Jan Šťastný (chauffeur) a Bohumil Horák (dělník). Rada zaručila se za veřejný klid a pořádek a rozhodla se vyčkati dalších pokynů z Brodu a z Prahy. V úterý večer došel z Prahy pokyn k zabrání cukrovaru a dvora... V následujícím čísle 48. z 24. prosince je daná situace dále přiblížena: „K mochovskému puči sdělujeme tyto podrobnosti a další osudy mochovských zápasníků: Stávku, které se súčastnilo asi 160 dělníků, prohlásil patrně na popud pražské sociálně demokratické levice mochovský zedník Josef Vlček. Při zahájení stávky zřízena ihned čtyřčlenná závodní rada, prý pouze k udržení pořádku a na ochranu továrního majetku. Po dvoudenním trvání stávky, když došly z Prahy poplašné zprávy o fiasku komunistické akce, účel stávky scvrkl se na 30% zvýšení mzdy a 14tidenní vánoční přídavek, ačkoliv [ani jeden] z těchto požadavků před stávkou ani při jejím zahájení zaměstnavatelům nehlásili. Na pražský rozkaz byl zatčen zedník Vlček pro pobuřování dělnictva a dopraven k zemskému trestnímu soudu. Dále zatčen domkář Šváb, jenž chtěl liechtensteinské pozemky od mochovského dvora bez ohledu na Pozemkový úřad vyvlastnit a parcelovat a že lid vybízel k násilnému vyvlastnění, zaručuje jim beztrestnost. O působení závodní rady sepsán protokol, jenž podepsán ředitelem cukrovaru, stvrzuje, že rada nedopustila se žádných protizákonných činů...“

Obdobným způsobem by bylo možno „vyzobávat“ články i z dalších ročníků, a po jejich doplnění o kronikářské a archivní materiály tak dotvářet historický obraz Mochova koncem 19. a v první polovině 20. století. Nutno dodat, že Naše hlasy nejsou jediným periodikem, který na Českobrodsku v dané době vycházel, byl však vydáván zdaleka nejdéle. Dalšími jsou např. Pod Lipany, Naše listy, Českobrodské listy.