(Martin HŮRKA, Lázně Ostrov u Záp, Bazén a sauna, 2022, roč. 29, č. 7-8, s. 4-5)

V relativní blízkosti soutoku Labe a Jizery byly v minulosti provozovány troje osobité lázně — Toušeň, Houštka u Staré Boleslavi a Ostrov u Záp. Lázeňský provoz se dodnes udržel pouze v Toušeni.

Toušeňské lázně založili roku 1868 Jan Králík se svou ženou Marií kolem pramene železité vody vyvěrající na rodinné zahradě, kterou postupně přeměnili v lázeňský park. Lázně ještě v 19. století začaly využívat také rašelinu ze slatiniště u Čelákovic. Počátky sousedních lázní v Houštce sahají do roku 1818, kdy zde nadlesní Josef Neumann objevil železitý pramen Matky Boží
Pomocné. Areál lázní se dařilo s různými úspěchy zvelebovat až do druhé světové války. V jejím průběhu ale byly houštecké lázně proměněny na vojenský lazaret a po válce a znárodnění již areál sloužil jiným účelům — především dětem a studentům. Hodnotný je (či spíše býval) především objekt tzv. slunečních lázní od architekta Jana Kotěry.

HISTORIE LÁZNÍ OSTROV

Podívejme se blíže na historii třetího zařízení ze zdejšího lázeňského triumvirátu, které se nacházelo v Ostrově, původně samostatné vísce, jež je dnes součástí obce Zápy.

Počátky využívání místního léčivého pramene jsou spojeny s hledáním železné rudy. Údajně při hledání ložiska této suroviny narazili kopáči pana Chramosty koncem léta 1830 na jeho pozemku na pramen nažloutlé vody. Voda to byla „jaksi páchnoucí“. O více než sto let později zaznamenal František Seyvalter staré povídačky k téže události: „Vypravuje se, že přišel ke strouze vytékající vody jeden dělník, který trpěl bolestmi nohou. Umyl si zde nohy a cítě úlevu, přišel po druhé — po třetí — a bolesti nohou po častějším vykoupání přestaly.“

Matěj Chramosta, původně hledající rudu, zavětřil příležitost, vodu nechal lékařsky prozkoumat a o tři roky později zde již stál domek se třemi dřevěnými vanami. Pro další rozvoj snad chyběly peníze, snad schopnosti. Každopádně krátce po polovině 19. století areál odkoupil Josef Pokorný. S příchodem nového majitele se měl Ostrov zařadit mezi opravdová lázeňská místa. Plány byly veliké, ale zadařilo se. Roku 1864 Josef Pokorný nechal vystavět objekt se sedmi lázeňskými kabinami, osmi vanami a devatenácti pokoji pro ubytování hostů.

Zdejší voda při rozborech vykazovala velké množství železa a síry. Léčily se zde především revmatismus, ženské choroby, chudokrevnost, blednička, pakostnice, dna, kožní a nervové nemoci. Pacienti se zde zotavovali ze zánětů ledvin nebo po prodělání tyfu.

PRVNÍ REPUBLIKA

V meziválečném období měl pramen vydatnost dva a půl litru vody za vteřinu. Přebytečná voda či voda po koupelích odtékala stružkou do návesního rybníka.

Lázně stavebně upravoval i Josefův syn Karel Pokorný, výborný hospodář, který osobně kontroloval režim lázeňských hostů, zejména zákaz pití piva. Již za něho k lázním náležela také restaurace. Zemřel roku 1931 ve věku 77 let. Jeho syn, rovněž Karel, pak lázeňskou budovu roku 1934 rozšířil o další křídlo. Rozšířená budova
nově čítala 11 kabin a 32 pokojů. Dvakrát týdně zde ordinoval lázeňský lékař.

V době největšího rozkvětu zdejší léčení probíhalo v zásadě dvojím způsobem, obvyklým i pro jiná lázeňská zařízení. V prvé řadě se využívalo léčivých koupelí s procedurami, které jsou s nimi spojeny. Za druhé pacienti podstupovali pitné kúry. Osvěžení těla i mysli napomáhaly dále procházky, dietetická kuchyně a klidový režim. Při rozšíření lázní bylo pamatováno i na květinový park (zejména růže, karafiáty, lilie či šeřík) a na pavilon pro hudebníky, jenž byl vystavěn pod starými lipami a kaštany. Parkový rybníček byl rozšířen.

Mezi Ostrovem a železniční stanicí Mstětice převáželo hosty lázeňské auto. Mezi známé osobnosti, které se zde léčily se svými neduhy, počítáme krajináře Julia Mařáka, herce Josefa Švába-Malostranského a Růženu Naskovou či vojáka gen. Aloise Lišku. Přijížděli i diplomaté a politici.

POVÁLEČNÝ VÝVOJ

Nad ostrovskými lázněmi se však již pomalu začínalo smrákat, přestože se majitel snažil úpadku čelit například provozováním slatinných koupelí. Situaci neulehčila ani druhá světová válka a poválečný stav. Navíc roku 1949 nastalo znárodnění.

Posledním pokusem, jak zachovat zdejší provoz a využití lázní, bylo zřízení tzv. nočního sanatoria v 50. letech minulého století. Jednalo se o zařízení ČKD Stalingrad ve Vysočanech. Závodní autokar továrny den co den odvážel po ranní směně vybrané pracovníky na léčení do ostrovských lázní. Ti zase druhý den nastupovali do práce. Léčebná procedura trvala měsíc. Z dobových novin vyjímáme: „Ti, kteří trpí bronchitidou, zde inhalují pomocí přístrojů zvaných aerosoly rozprašovaný penicilin a streptomycin. Je zde horské slunce pro ty, kdož potřebují ozařování, jsou zde fysikální léčebné aparáty, odborně školený zdravotní personál provádí podle pokynů lékaře specialisty masáže, zábaly a koupele.“

SOUČASNOST

Ostrovské lázně stihl podobně neblahý osud jako ty houštecké. Po sametové revoluci, kdy se zprvu objevily určité naděje na revitalizaci, vše dopadlo jinak a budova dál chátrala. Dnes již nestojí, neboť kolem roku 2010 byla srovnána se zemí. Zbyl jen zanesený relikt starého prameniště.

A tak na bývalé lázně upozorňuje jen autobusová zastávka linky 376 pod názvem Zápy, Ostrov-lázně, která vede do pražských Letňan nebo přes dálnici do Staré Boleslavi a Brandýsa nad Labem, a také Restaurace v Lázních v těsné blízkosti bývalých lázní, přibližně v místech, kde stávala původní lázeňská restaurace.
V nabídce je široký výběr jídel a nápojů.

TVRZ OSTROV

Za zmínku stojí pozůstatky tvrze Ostrov u Záp, která se nachází jen pár set metrů od bývalých lázní. Jádro tvrze vzniklo ve 14. století, o století později přibyla bašta. Majitelé se porůznu střídali, patrně však bez většího zájmu.
Nedlouho před třicetiletou válkou se Ostrov stal součástí brandýského komorního panství a de facto se tak dostal do majetku českých panovníků. Areál pak sloužil již jen hospodářským účelům a zdivo vlastní tvrze bylo dle potřeby rozebíráno. Dodnes se dochovaly pouze torzo bašty a část paláce a sklepů. Bohužel objekt je veřejnosti nepřístupný.

Foto: Lázeňská budova po přístavbě roku 1934 (OMPv, digitální fotoarchiv, sbírka Reného a Igora Činovcových).

Prameny a literatura:

• Burda M., Zápy, Ostrov, Stránka na potocích času, Zápy 2002, s. 28.
• Gutwirth Z., Jak vznikly lázně v Ostrově. In: Naše Polabí 12/9, 1935, s. 133-135.
• Seyvalter F., Lázně Ostrov a jejich siroželezitý léčivý pramen, Brandýs nad Labem 1935, s. 16-24.
• Skála-Rosenbaum J., Lázně Ostrov. In: Naše Polabí 12/9, 1935, s. 135-136.
• Štolba F., Chemický rozbor železité vody z lázní v Ostrově (u Brandýsa nad Labem), Praha 1892.
• OMPv, Sbírka písemností a tisků, př. č. 80/90, inv. č. KDU 22, rukopis Karel SUCHÝ: Lázeňská místa na Brandýsku, s. 5-6.
  
• OMPv, Sbírka písemností a tisků, př. č. 330/87, inv. č. DOK 34/12, Sanatorium, kde se léčí práce schopní (výstřižek článku z časopisu Svět v obrazech z roku 1956).