(Martin HŮRKA, Kterak Jenštejn připojili k brandýskému panství, Jenštejnský občasník, březen 2020, s. 5)

Jenštejnský hrad zažil svou chvilku slávy ve 14. století za arcibiskupa Jana z Jenštejna. Po husitských válkách (1419-1434) nastalo období, kdy se zde majitelé často střídali. Žádný rod tu moc dlouho nevydržel. Podobně to pokračovalo až do 80. let 16. století. Tehdy byl Jenštejn za vlády císaře a českého krále Rudolfa II. připojen k panství Brandýs. Co tomu předcházelo? Dozvíme se něco o situaci v Jenštejně a stavu hradu v době rudolfínské? Můžeme vycházet ze spisu, který vznikl v souvislosti převodu na brandýské panství, patřící královské komoře (tedy do faktického majetku českého krále a římského císaře Rudolfa II.). Spis je uložen v Národním archivu, ve fondu Stará manipulace, inv. č. 276, sign. B 94/105. Od šedesátých let 16. století Jenštejn držel rod Dobřichovských z Dobřichovic. Hrad získal Jan Dobřichovský z Dobřichova od Václava staršího Hrzáně z Harasova, ale ještě roku 1568 jej neměl vepsán v desky zemské (tedy v jakémsi katastru nemovitostí pro šlechtu). Tehdy při snaze o prodej Jenštejna Ladislavovi z Lobkovic byla sepsána smlouva, kde nalezneme popis zboží určeného k prodeji: „zámek Jenštejn, dvůr poplužní s poplužím, dvůr pustej Vřísek s dědinami svými, i neornými, lukami, pastvinami, skalinami, s štěpnicí, vinicí, s potoky,
rybníky, haltéři, mlejnem, vrbinami, stráněmi, též ves celú Jenštejn s lidmi osedlými i neosedlými, i z těch gruntův zběhlými, s vdovami, sirotky i s jich spravedlnostmi [tj. dědictvím], s dvory kmetcími [tj. poddanskými], s platy na nich, s krčmami, i se vším a všelijakým k témuž zámku a vsi příslušenstvím, v týchž mezech a hranicích, v nichžto dědictví od starodávna záleží... i s tím domem, kterýž jest při městě Kostelci nad Labem, též také s lukou a dřívím sáhovým, což při Staré Boleslavi má...“. Prodej však, jak se zdá, nakonec nebyl naplněn a Jan Dobřichovský držel Jenštejn i nadále. Po jeho smrti roku 1582, jak to tak již bývá, se o majetky začali přetahovat příbuzní. Hradu a dalších zdejších nemovitostí se ujala sestra zemřelého, „věrná, poddaná, chudá“, a také „poslušná a sirá [tj. osiřelá]“ Dorota Lipská, měšťanka Nového Města pražského, dříve též města Jílové. Dorota prý dala (nutno podotknout dle zprávy brandýského hejtmana Martina Mamingara z Lochu) „netoliko obilí, jež ho koli bylo, pobrati a odtud odvézti, ale i slámu a plívy rozprodati a rybníčky všecky dočista zloviti... A přitom i dobytky, což jich ještě tu zůstává, těchto dnův [psáno v pátek po památce sv. Voršily 1583] také pryč hnáti dáti chce. A na zimu, krom toho, co sedláci na třetinu sili, nic síti ani vorati nedala.“ Nebyla ovšem jediná, kdo se o práva k Jenštejnu hlásil. Její neteř Anna Dobřichovská z Dobřichova a na mlýně v Květnici prohlašovala, že právo na Jenštejn má ona. Jenštejn prý kdysi nejprve vlastnil její otec Jiří Dobřichovský z Dobřichova a ve Žheřích, a až po jeho brzké smrti se hradu a vsi měl ujmout Jan Dobřichovský. Tehdy byla ještě malou dívkou. Jan měl zboží spravovat jakožto její poručník (údajně bez valné péče o ní: „…od mladosti mi ani za peníz šatův aneb jinech věcí, čím bych vychována byla, na mne nenaložil a starosti neměl…“) do doby, než dospěje, kdy ji měl zboží předat (nic ji nedal a navíc ji roku 1568 provdal za Daniela Koutského z Kostelce, a tak „…poněvadž jsem po starších svejch
nic neužila a nedostala, jináče nevědouc já chudá žena, kterak mám k svej spravedlnosti přijíti, než k Vaší Císařské Milosti se utíkajíc…“). Královská komora nároky obou žen evidentně smetla ze stolu a nařídila brandýskému hejtmanu Jenštejn zajistit. Ten dle korespondence právo královské komory na dotčené statky asi zpočátku zpochybňoval a své nadřízené mírnil, ale nakonec se spolu s Hertvíkem Zeidlicem z Šenfeldu, vrchním hejtmanem císařských panství v Království českém (svým šéfem) do Jenštejna vypravil. Dorota Lipská o tom píše toto: „…téhož statečku Jenštejna s jeho příslušenstvím jménem a na místě Vaší Císařské Milosti se ujímati chtějíc, jakž od nich před lidmi poddanými bohdá mými promlouváno bylo, jakoby týž statek po bratru mém vlastním na Vaší Císařskou Milosti připadl. Jakož pak některé pokoje i zámek Jenštejn zamykati dali, že já tam toho, tak jakž náleží a potřeba má ukazuje,  opatrovati nemohu. I lidi poddané v poddanost… k ruce Vaší Milosti Císařské uvésti chtěli.“ Buď jak buď, královská komora se nakonec stala majitelem, a tak už to zůstalo až do zrušení poddanství.

Martin Hůrka, historik OMPV

Foto: Jeden z listů příslušného spisu s podpisy suplikantů podporujících ve sporu nároky Anny Dobřichovské z Dobřichova (Národní archiv, Stará manipulace, inv. č. 276, sign. B 94/105).

Prameny a literatura:

• Národní archiv, Stará manipulace, inv. č. 276, sign. B 94/105, Připojení Jenštejna k brandýskému panství, 80. léta 16. století.