(Martin HŮRKA, Krádeže a kořistění v Mochově v zimě 1642/1643, Mochovský zpravodaj, 2018, roč. 12, č. 3, s. 29-30)
Nejdelší a nestrašnější válka v českých dějinách, válka třicetiletá (1618-1648) zasáhla naše Polabí obzvláště krutě. Počty obyvatel zdejších vesnic často klesaly na dvacet i méně procent předválečného stavu. Řada obcí na určitou dobu zanikla úplně (v okolí namátkou Bříství, Horoušany, Tlustovousy, Nehvízdky). Ve výkazu gruntů kounického panství, který byl vyhotoven v zimě 1635/1636, zjišťujeme, že v té době z předválečných 24 mochovských usedlostí bylo již 17 spálených, opuštěných a pustých. Vojáci domácí i cizí při svých opakovaných přechodech i delších pobytech loupili a pustošili kraj bez rozdílu.
Autentické, obsáhlé dobové záznamy z pera čelákovického měšťana a primase Pavla Ježdíka (* cca 1595 – † 1663), které čelákovické muzeum v roce 2016 vydalo knižně, nám situaci v Čelákovicích a nejbližším okolí podávají takříkajíc „z první ruky“. Rád bych je nyní doplnil o jeden „drobný“ incident, který se týká přímo Mochova. Čerpám ze spisu, jenž je uložen v Národním archivu, fond Stará manipulace, i. č. 1697, sign. K118/33.
V zimě 1642/1643 Mochov opakovaně poničili poddaní a vojáci patřící Janovi Oktaviánovi Vchynskému ze Vchynic. Jméno tohoto šlechtice nikomu asi nic neřekne. Napovím tedy, že jako jeden z prvních ve svém rodu začal užívat pod vlivem německé transkripce také přídomek Kinský (Vchynský → Kinský). Jan Oktavián se zapsal do dějů třicetileté války jak diplomatickými službami císařskému habsburskému dvoru, tak vojensky prostřednictvím vlastního regimentu (pluku) císařské armády, který spravoval. V případě Mochova však formulace v daném spisu naznačují, že za nepříjemnostmi stáli obyvatelé jeho soukromých panství, dle popisovaných okolností možná panství Chlumec nad Cidlinou.
Na chování Oktaviánových mužů posílala mochovská obec opakované stížnosti do Brandýsa Václavu Dejmovi, hejtmanovi brandýského, přerovského a kounického panství. Stížnosti podával mochovský rychtář a hospodský v jedné osobě, který byl také jedním z nejvíce poškozených. Píše, že „veliká škoda na obilí, senech, slámách a jinšími hospodářskými věcmi, co sme sobě kde schovali a před soldáty zůstalo to nám, vyhledali, pobrali, kdejaký pant s okny vytloukají, dříví a cokoliv najdou, pálí a škodu činí, obzvláštně pak v příbytku mém, totiž v hospodě, co sem kde schovaného měl, vyhledajíce.“ Rychtář připojuje i soupis ukradených věcí nadepsaný: „Memorial aneb poznamenání, co mně od čeládky lidí poddaných, též i mušketýrů Jeho Hraběcí Milosti pana pana Octaviána Vchynského sebráno a škody zděláno.“ Škůdce nejvíce zajímali kovy a kovové předměty: „Šínů v hnoji schovaných 12 ze dvou kol... a hřebíků kolních 40 pobrali… Hřebíků z bran vytloukli 1 kopu…“ Zmizet měly také sekery, pily, vidle, radlice, váhy, konve, škopek a další. K úhoně přišly i zemědělské zásoby. „Prosa 8 mandel po dvoře volům rozestlali, neb tam přes noc zůstali, a v nic obrátili. Slámy ječné, ovesné a sena do marštalí klisnám roznesli a rozestlali…na zelí velkou škodu, nebo jej vzhazovali, udělali.“ Nakonec „kabát pacholkův plátěný v stodole vyhledali a vzali.“ Hejtman Dejm se snažil upřímně pomoci. Z korespondence mezi jednotlivými úřady vysvítají další střípky do mozaiky neblahých mochovských událostí. V dopise nadřízené vrchní správě císařských komorních statků na Pražském hradě z 1. února 1643 Dejm sděluje, že Oktavián Vchynský se k náhradě škod nemá a dokonce škodí i nadále, „nebo jedouce pojminulého dne čtvrtečního do Prahy na sádkách mochovských…potřeby pobrali, spálili, a když jim fišmistr domlouval, jej bíti chtěli.“ Vrchní hejtman císařských komorních statků Jozue Kořenský z Terešova vytváří nátlak na Vchynského, aby zjednal nápravu, a o záležitosti zpravuje další instance. Vysvětluje, že „obzvláště v témž Mochově skrze časté durchcuky [průchody vojáků] a semo tam jdoucí partaje lidu Jeho Milosti Císařské, nanejvýš ubraní sou.“
Událost ukazuje, že se lidé museli bát nejen regulérních armád, ale také svých „sousedů“ z blízkých panství a příležitostných loupeživých uskupení.
Martin Hůrka, historik OMPV
Vyobrazení: Rabování za třicetileté války (autor: Jacques Callot)
Prameny a literatura:
- Národní archiv, fond Stará manipulace, i. č. 1697, sign. K118/33, Mochovským pobrané věci (1643).