(Martin HŮRKA, Krádež ve Vyšehořovicích roku 1798, Vyšehořovicko, 2017, roč. 6, č. 1, s. 10-12)

Jedním z nejlepších pramenů pro zkoumání každodenního života obyvatel v dobách minulých jsou výslechové protokoly sepisované při vyšetřování krádeží, sporů, pomluv a celé řady dalších přečinů. Takových událostí se nejen ve zdejších vesnicích dělo každý rok velké množství a vrchnostenská kancelář v Kounicích měla stále napilno.

Zajímavý případ, který nám nechtěně poodhalí i něco z kultury bydlení na konci 18. století, se odehrál počátkem roku 1798. Ve Vyšehořovicích tehdy v zimě kvartýrovali vojáci (bylo běžnou zvyklostí, že vojenské oddíly při přesunech, cvičeních nebo právě na zimu bývaly ubytovány po domech ve vesnicích či městečkách). Na Kopečku na gruntě Jana Musila (dnešní čp. 8) byl ubytován nadporučík baron von Münchingen se svým pobočníkem. V noci z 9. na 10. února kdosi rozbil kamenem okno světnice, ve které spali a než osazenstvo zajistilo světlo, ukradl vojenskou truhlici a zlaté hodinky, které se v blízkosti okna nalézaly.

Nadporučík ještě téže noci zahájil pátrání a ve vsi nařídil domovní prohlídky, které však nic nepřinesly. Až ráno, když šel vojenský posel do Horoušan, nalezl truhlici bez nejmenšího poškození u pěšinky ve vyšehořovických lomech, hodinky však nikoliv.  Poté vyšetřování převzal kounický panský úřad. Baron von Münchingen též již několik dní před krádeží postrádal bavlněný kapesník. Brzy padlo podezření, že s nemilou záležitostí má něco společného krejčovský tovaryš Tomáš Kvapil, který spal ve stejné místnosti jako okradení vojáci. K uším úředníků se doneslo, že se pokoušel prodat jakési hodinky lidem v tuklatském kostele.

Při následných výsleších úředníci hodinky vypátrali. Tomáš Kvapil se je skutečně pokoušel v Tuklatech prodat, což se mu povedlo u tamního žida Wolfa Sommera (za 4 zlaté a 18 krejcarů, byť skutečná cena byla úřady později odhadnuta na přibližně 20 zlatých). Wolf Sommer však hodinky obratem přeprodal škvoreckému kočímu, kde byly 14. února dohledány a zabaveny.

Konečný rozsudek stanovil kouřimský krajský úřad již 18. února. Tomáši Kvapilovi se sice krádež prokázat nepodařilo (hájil se tím, že hodinky našel ráno pod oknem a že se to bál oznámit), ale kvůli přivlastnění si cizí věci byl odsouzen k 8 dnům veřejných prací a 5 ranám holí.

Ukažme si, co zajímavého z každodennosti našich předků můžeme z výslechů zjistit. Tento konkrétní případ noční krádeže mimoděk prozrazuje, kde všude v areálu selské usedlosti lidé v noci spali a kdo všechno se na takovém gruntu zdržoval. V následujících řádcích uveřejňuji výňatky z protokolů:

(z výslechů Tomáše Kvapila)

1. Jak se jmenujete, jak starý, odkud rodilý, jakého stavu a obchodu?

                Ad 1. Já se jmenuji Tomáš Kvapil. Starý jsem 24 léta, svobodný, rodilý z Plaňan kosteleckého panství. Jsem krejčí.

2. Kde se zdržujete?

                Ad 2. Ve Vyšerovicích u Musila.

3. Jak dávno?

                Ad 3. Jsem tam 14 dní. Prv jsem dělal v Tlustofousí[ch], kde jsem se prv učil.

4. Máte nějaký přátele a kde?

                Ad 4. Nemám žádnýho, jen švagra v Tlustofousích podruha, Tomáše Welz[e].

(z výslechu Alžběty Slovačky)

1. Jak se jmenujete, jak jste stará, odkud rodilá, jakého stavu a obchodu a kde se zdržujete?

                Ad 1. Já se jmenuji Alžběta Slovačka. Stará jak jsem, nevím, asi 24 let. Rodilá jsem v Záluží, ale od mý maličkosti zdržuji se ve Vyšerovicích. Jsem svobodná. Živím se prací a zdržuji se u hořejšího Musila ve Vyšerovicích.

Řadu informací osobního charakteru o obyvatelích gruntu jsme tedy získali již z prvních otázek, které při výslechu padly. Přidejme Kvapilův fyzický popis ze záhlaví jednoho z výslechových protokolů: „malé postavy, kaštanověhnědých vlasů s podobně zbarveným obočím…má hedvábný tmavočervený milánský šátek kolem krku, modrý soukenný kabát s mosaznými žlutými knoflíky, soukennou šedou kamizolu s bílými knoflíky, žluté kožené kalhoty, bílé bavlněné punčochy, anglické vysoké boty z telecí kůže“. Nyní se podívejme, kdo kde v noci přebýval.

(z výslechů Tomáše Kvapila)

7. Ležel jste Vy v té sednici u Jana Musila, kde ten pan oficír v kvartýru jest?

                Ad 7. Já ležel vždycky za kamny a sloužící toho pana oficíra pode mnou ležel.

37. Jestli-pak někdo z domácích lidí taky nespal, aneb jestli všechny tu noc doma byli?

                Ad 37. Z chalupy někoho jíti, to jsem neslyšel. Syn Musila hospodáře, ten leží v marštali. A pak ta podruhyně Běta, která pod kůlnou v komůrce leží, ta mně povídala u přítomnosti  hospodáře a hospodyně, že slyšela v noci u svý komory okolo 1 hodiny německy mluvit. Ona že myslila, že snad ty vojáci půjdou snad z Vyšerovic pryč, že nevyšla ven.

(z výslechu Alžběty Slovačky)

5. Byla jste Vy tu noc doma, když toho pana oficíra tam okradli?

                Ad 5. Já ležela v komoře, a tu jsem nic nevěděla, až přišla ke mně hospodyně a mě vzbudila a pra[vi]la: ‚Ty nevíš o ničem, co se u nás děje? Dyk našeho pána okradli‘. Já ležela s hospodářovou holkou. A tu vstanu a jdu do sednice, a tu jsem viděla tam takový rámus a křik a naříkání.

Vidíme tedy, že na selské usedlosti na Kopečku nebydlel pouze hospodář se svou rodinou, ale že se v ní vyskytovali i další osoby – podruzi (lidé bydlící v nájmu a živící se buď pomocí v hospodářském provozu gruntu nebo řemeslem) a čeleď. I v chladných zimních měsících nemuseli všichni spát ve vytápěné místnosti (vytápěna byla většinou pouze světnice). Ovšem u zde popisované situace sehrála roli přítomnost vojáků v domě, kterým se musel „lepší“ prostor uvolnit. Dcera hospodáře spala v jedné komoře s podruhyní Bětou, syn hospodáře v maštali, podruh Tomáš Kvapil ve světnici spolu s vojáky. Kde nocoval v dané době hospodář s hospodyní z výslechů nevyplývá. Z popisu gruntu z konce 18. století a dostupných map víme, že se zde nalézala jedna komora u síně a dvě další menší komůrky. Je pravděpodobné, že hospodář s hospodyní spali právě v komoře, do které se vstupovalo ze síně.

Martin Hůrka, historik OMPV

Prameny a literatura:

• Státní oblastní archiv v Praze, Velkostatek Kounice, inv. č. 267, karton č. 3, sign. 1-9-69/4, Vyšetřování T. Kvapila pro krádež na nadporučíku baronu von Münchingen ve Vyšehořovicích (1798).
• Státní oblastní archiv v Praze, Velkostatek Kounice, inv. č. 333, Gruntovní kniha pro Horoušany a Vyšehořovice (1780-1882), fol. 182.