(Eva KRYŠKOVÁ, Koupaliště na Brandýsku, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, červen 2020, s. 17)

Nejznámějším místním oddechovým místem na březích Labe bylo prvorepublikové koupaliště Jiřího Semiána s úchvatnou pláží a jakýmsi tréninkovým „bazénem“ vytvořeným přímo v řece, ve kterém pan Semián učil plavat děti pěkně zavěšené ve speciálním kruhu na tyči.

Nacházelo se na boleslavské straně níže po proudu řeky. Později funkci tohoto koupaliště převzalo novější koupaliště na tzv. Ostrůvku, které bylo v provozu ještě v 60. či 70. letech 20. století. V současnosti z koupaliště na Ostrůvku zbylo pouze nevzhledné torzo původních převlékáren, které lze spatřit poblíž nové cyklostezky. Za první republiky většího věhlasu než Brandýs z hlediska vodních radovánek dosahovaly nedaleké Čelákovice a tamější koupaliště Grado, které leželo na velkém labském ostrově. Pyšnilo se krásnými písčitými plážemi. Každou slunnou prázdninovou neděli se na něj od železniční stanice hrnuly davy návštěvníků především z Prahy. Místní i přespolní si alespoň na chvilku užívali iluzi Jaderského moře. Čelákovickému Gradu však regulace Labe způsobila doslova katastrofu. Z dalších podobných míst, která sloužila i slouží oddechu, bych ráda jmenovala Probošťské jezero (i to regulace Labe značně po-znamenala), přírodní koupaliště poblíž Lázní Toušeň, koupaliště ve Staré Boleslavi či nejnověji jezero Lhota.

Foto: Semiánovo koupaliště, 30. léta 20. století. Archiv OMPV.