(Martin HŮRKA, Kořeny Svatováclavských slavností, Městské listy Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, září 2020, s. 12)
Stará Boleslav je každoročně 28. září centrem připomínky sv. Václava, českého patrona z rodu Přemyslovců a po staletí pilíře české státnosti. Právě tohoto dne zde byl roku 935 kníže Václav zavražděn po napadení svým bratrem Boleslavem.
Václavův ohlas se nejen v domácím českém prostředí začal objevovat záhy po jeho smrti. Tehdy vznikly legendy, z nichž se dodnes pokoušíme dešifrovat jeho život a svět. Václavovo jméno se objevilo na českých mincích již na počátku 11. století, konkrétně na denárech knížete Jaromíra (1004 – 1012). Následně se Václav na přemyslovských ražbách „zabydlel“. Setkáváme se s ním v různých variantách na celé řadě mincí až do zavedení brakteátů ve 13. století. Kromě uvedení jména je zobrazován především se svatozáří a se svým typickým kopím nebo praporcem. Takového ho známe i z pozdějších či dnešních uměleckých děl.
Národní svatováclavská pouť konaná od roku 2003 nevznikla jen tak z ničeho. Šířeji pojaté oslavy s celou řadou doprovodných akcí proběhly již roku 1998 v podobě prvního ročníku Svatováclavských slavností. Podívejme se však hlouběji do minulosti, protože připomínka svatého Václava přímo v místě jeho skonu, ve Staré Boleslavi, má vskutku tisíciletou tradici. Již stavba jednoho z největších chrámů českého státu své doby, kostela sv. Václava a založení staroboleslavské kapituly mezi lety 1039-1046 ukazuje na hlubokou úctu k tomuto světci. Svatováclavský kult všestranně podporoval později císař Karel IV., který osobně do Boleslavi několikrát zavítal. V jeho době již můžeme počítat s rozvinutými veřejnými oslavami svátku sv. Václava, později na přelomu 16. a 17. století se jako druhý hlavní staroboleslavský svátek, slavený v masových procesích stal svátek Panny Marie spojený s uctíváním Palladia. Palladium fakticky propojilo obě zdejší velké tradice – svatováclavskou a mariánskou (Sv. Václav měl Palladium zdědit po své babičce sv. Ludmile, která ho měla obdržet od sv. Metoděje při svém křtu. Ludmila byla se svým manželem, nejstarším historicky doloženým českým knížetem Bořivojem na Moravě Metodějem pokřtěna roku 882. Česká přemyslovská knížata a přeneseně český stát se tehdy staly součástí křesťanské Evropy).
Oslavy svatováclavského milenia
Nejrozsáhlejší oslavy sv. Václava v českých zemích a ve Staré Boleslavi proběhly patrně roku 1929. Oslavy tzv. svatováclavského milénia byly uspořádány k výročí 1000 let od Václavovy smrti roku 929, kterýžto rok byl tehdy obecně přijímán (dnešní historická věda datum Václavova skonu klade k roku 935).
Oslavy svatováclavského milénia byly obrovskou celonárodní akcí. Na Pražském hradě již 22. září mohla veřejnost po mnoha letech shlédnout korunovační klenoty, 27. září přišli vzdát hold k pomníku sv. Václava v Praze na Václavském náměstí desítky tisíc lidí včetně nejvyšších představitelů státu. Po celé republice byly pořádány připomínkové akce, výstavy, projevy. Nebyly snad noviny, které by se oslavám nevěnovaly (byť třeba s negativním postojem jako Rudé právo). Samotného 28. září proběhl průvod s lebkou sv. Václava z Vyšehradu na Pražský hrad (po vzoru korunovačních průvodů českých králů). Václavova drátěná košile, meč a přilba byly vezeny na lafetě s čestnou stráží. Průvodu se zúčastnilo či bylo přítomno údajně více než půl milionu lidí. V dnech následujících po těchto „státních“ oslavách se řada lidí, kteří do Prahy přijeli i třeba z daleka, vypravila do Staré Boleslavi poklonit se památce sv. Václava. Hlavní „církevní“ oslavy však ve Staré Boleslavi proběhli již 14. a 15. srpna. V těchto dnech se davy poutníků valily od vlakových stanic v Brandýse a Boleslavi. Ve staroboleslavských chrámech neustále probíhaly pobožnosti. V Hluchově koncertovaly hudební kapely. Večer 14. srpna se odehrál působivý průvod městem, o němž nás zpravuje staroboleslavská kronika: „Po osmé hodině zazářil háj Hluchov tisíci světel. Lampiony s obrazem sv. Václava nebo označením svatováclavského milenia a tisíce svíček v rukou věřících působily pohádkovým dojmem. Ke čtvrt na devět večer vyšel průvod po schůdkách k Brandýsu, stočil se kolem labského mostu do Masarykovy třídy a zúčastnilo se ho přes 8 tisíc lidí. Ti, kteří pro jakoukoliv příčinu nemohli se ho zúčastniti, tvořili hustý špalír po obou stranách od mostu brandýského až za kostel sv. Václava. V čele průvodu nesen byl kříž... Jako obrovský světelný had vinul se průvod za zpěvu chorálu Hospodine, pomiluj a Sv. Václave a za zvuků všech zvonů staroboleslavských a slavnostního osvětlení obou chrámů, brány, radnice a sochy sv. Václava žárovkami a reflektory, do chrámu sv. Václava.“
Svatováclavské milénium roku 1929 bylo slaveno ve Staré Boleslavi prakticky po celé léto a začátek podzimu. Různé spolky se střídaly v pořádání svých vlastních slavnostních a připomínkových aktů. Poutníci průběžně dle svých možností přijížděli – opakovaně např. dorážely i několikasetčlenné výpravy katolických Němců ze Sudet (např. z Liberecka), krojovaní Moraváci a snad i obyvatelé Slovenska do Boleslavi zavítali. Do Staré Boleslavi se přijel sv. Václavu poklonit mj. i budoucí papež Jan XXIII.