(Martin HŮRKA, Kabelínské údolí, Florián, 2020, č. 7-8, s. 13)

Loňský požár (21. 3. 2019), letošní uzávěra mostku (14. 4. – 14. 10. 2020) a tragická dopravní nehoda na přilehlém železničním přejezdu (23. 6. 2020) směřují pozornost k mlýnu, který stojí těsně při západní hranici toušeňského katastru. Kdysi samota, dnes při silnici s autobusovou zastávkou a při železniční trati má i pro nás zajíma vou historii. Pro čtenáře Floriána ji připravil Mgr. Martin Hůrka, historik Oblast ního muzea Praha-východ.

Potok

Mlýn nazývaný Kabelín leží na potoce, kterému se říká Kabelínský či oficiálně Zelenečský. Vzniká spojením několika potůčků či svodnic v Zápech, a to vlastního Zelenečského potoka (s pramenem v Zelenči), Svémyslické svodnice (s prameny nad Svémyslicemi a v Dehtárech) a Ostrovského potoka (ze čtyř studánek nad Ostrovem u zaniklé lokality Zípce). Ve všech mís tech, kde mají tyto vodoteče počátek, stojí nebo stávaly vesnice. Dnes se původní prameny nacházejí v některých případech ve fázi zániku a koryto jen jímá dešťovou vodu v době srážek. Při vzniku oněch vesnic však musely být schopny zásobit ves použitelnou vodou. Kvalita vody bývala patrně dobrá, alespoň to lze vyčíst ze zmínek v urbáři brandýského panství z roku 1651, kde se píše o využití potoka v Kabelínském údolí coby zdroje drobných ryb a raků. Jelikož zdejší vodoteče jsou krátké a tím i méně vodnaté, bylo prospěšné co nejvíce vody zadržet pomocí drobných rybníčků a stavů, a to nejen před mlýny, ale i jinde, kde sloužily jako zásobárna vody pro dobytek pasený na přilehlých lukách, k chovu ryb a jako sádka. Několik rybníčků bývalo i v Kabelínském údolí. Největší byl rybník Sum. Přestože Kabelínský potok vodami nijak zvlášť neoplývá, mlely na něm i jeho přítocích tři mlýny, všechny příslušné k Zápům.

Mlýn

Mlýn Kabelín se nachází nedaleko vtoku potoka do řeky Labe. Míval jedno kolo, které pohánělo soustavu na mletí mouky, a druhé kolo, jež dodávalo energii stoupě na výrobu krup (v Toušeni měl mlýn čtyři moučná kola, jedno stupní a pilu). První zmínka o mlýnu je z roku 1586, kdy Kabelín koupilo brandýské panství České královské komory od majitele Záp rytíře Mikuláše Bryknara z Brukštejna. První známí mlynáři byli před třicetiletou válkou:

• před 1592 Pavel Kabelínský
• 1592 Vávra Markův
• 1595 Matouš Houser
• 1597 Václav Votava
• 1617 Jan Antoš

Za třicetileté války, v letech 1639-1640, byl kabelínský mlýn vypleněn švédskou armádou, která přezimovala v táboře vybudovaném u Staré Boleslavi, kde se údajně pohybo valo na 10 tisíc lidí (vojáků i doprovodného trénu). Mlýn zůstal pustý až do roku 1676, kdy se jej ujal Jan Čížek. Kabelínský mlynář byl „prost roboty“. Při misiích v roce 1762 byl zdejší mlynář zařazen mezi „podezřelé z kacířství“. Kabelínský mlýn byl proto prohledán a nalezeny „zakázané knihy“.

Další mlýny

Na konci Kabelínského údolí při okraji Záp pod kostelem sv. Jakuba Většího byl postaven mlýn, který dostal dle své polohy název Podkostelní. Někdy v 60. letech 16. století zde mouku mlel mlynář jménem Jan. O něm víme především díky soudnímu sporu mezi Mikulášem Bryknarem z Brukštejna a Burjánem Cukrem z Tamfeldu, kteří se v letech 1572-1573 přeli o hranice mezi Zápy a Stránkou. Mlynář Jan, tehdy ovšem dlící již na mlýně v Kozovazech, při tomto sporu působil jako jeden ze svědků. Před rokem 1590 držel tento mlýn Viktorin Houser, jeden z nejlepších odborníků na stavby mlýnů, jezů a dalších vodních staveb široko daleko, dále 1590 Jan Táborský, 1631 Pavel Vlasák. Někdy snad ve 30. letech 17. století byl vojáky poničen (obdobně jako Kabelín). Po třicetileté válce se jej roku 1656 opět ujal Pavel Vlasák. Třetí mlýn na Kabelínském potoce byl mlýn panský, tj. jeho přímým držitelem byl v 16. století zmíněný šlechtický majitel Záp Mikuláš Bryknar z Brukštejna, sídlící na místní tvrzi. Později po prodeji Záp České královské komoře roku 1586 přešel i tento mlýn do správy brandýského panství. Panský mlýn stával přímo vedle zápské tvrze. Mapa Záp z roku 1777 zachycuje pospolu jak zbytek tvrze s okrouhlou věží, tak i mlýn samotný. Těsné sousedství s tvrzemi bylo pro původní panské mlýny obvyklé (viz např. Toušeň, Čelákovice či Brandýs). V případě příznivých podmínek mělo panské hospodářství tendenci soustředit se v okolí tvrze. Tvrz málokdy plnila jen funkci sídelní, většinou ji doplňoval hospodářský dvůr, mlýn či jiný provoz.

Foto:

Upravená (zvýrazněné vodoteče /modře/, mlýny /červeně/, kostel /žlutě/ a tvrz /zeleně/) mapa Záp, 1777 (Státní oblastní archiv v Praze, VS Brandýs nad Labem, inv. č. 3659).