(Martin HŮRKA, Dávné cesty do Toušeně, Florián, 2020, č. 5-6, s. 10-11)

Pro vznik obce Toušeň právě v lokalitě, ve které se nalézá, měla nepochybný význam nejen řeka Labe, ale také existence Hradištka, vyvýšeniny s raně středověkým hradištěm.

Monoxyl

Žádné lidské sídlo nemůže existovat bez komunikací, které ho spojují s bezprostředními sousedy i vzdálenějšími centrálními místy. Nejstarší doklady o pohybu lidí po Labi máme v případě Toušeně v podobě nálezu raně středověkého monoxylu, tj. lodi zhotovené z jednoho kmene stromu pomocí tesání a vypalování. Z území České republiky je monoxylů dodnes známo přibližně kolem čtyřiceti. Nalézány jsou v podstatě jen při tocích dvou našich velkých řek Moravy a Labe. Okolí Toušeně je lokalitou s největší hustotou zdokumentovaných nálezů těchto lodí (Brandýs nad Labem, Toušeň, Čelákovice, Otradovice, Skorkov, 2× Přerov nad Labem). Další nálezy jsou doloženy v okolí Poděbrad nebo Kolína. Všechny naše monoxyly byly zhotoveny z dubu s jedinou výjimkou, a tou je nález učiněný roku 2002 u Otradovic. Tato loď, která je vystavena v Městském muzeu v Čelákovicích, byla vytesána z jedle. Proč se monoxyly dochovaly nejvíce ve středním Polabí? Jedná se o oblast, kde řeka Labe tekla pomalu s množstvím ramen. Tento charakter vodního toku je pro využívání loděk příhodnější než rychle tekoucí, kamenité horní toky. Právě zde na klidných, ale širokých vodách rybáři loďky využijí nejvíce, stejně tak ti, kteří se potřebují přeplavit na druhý břeh nebo na některý z ostrovů. Na „líně“ tekoucí řece je možné lodě využít i pro komunikaci s ostatními lokalitami položenými na toku oběmasměry. I v případě, že raně středověký člověk plul po proudu řeky, neměl by mít (za normálního stavu vody a síly proudu) problém s návratem do původní lokality ležící proti proudu i na větší vzdálenost. Roli při dochování monoxylů právě u nás hraje i bahnitější prostředí, které je nezbytným pomocníkem pro uchování dřeva a jiných organických materiálů ve vodním prostředí po mnoho staletí.

Hradiště

Toušeňské raně středověké hradiště má své počátky (pomineme-li významné pravěké osídlení této lokality) snad někdy kolem přelomu 8. a 9. století. Je tedy starší než nedaleká Stará Boleslav. Stáří toušeňského monoxylu prozatím nelze určit, je však ve shodě s většinou dalších nálezů kladeno právě do období raného středověku (6.-12. století). Podívejme se na další „opevněné“ lokality v okolí při řece Labi, které mají svůj původ ve středověku, řada z nich prokazatelně již v tom raném. U většiny z nich se opevněná podoba zračí již v názvu daného místa, byť název samotný může být spíše mladšího data, avšak ještě z období středověku. Začněme v Brandýse. Při ústí Vinořského potoka do Labe nám ještě dnes pomístní názvy Nižší Hrádek a Vyšší Hrádek odkazují na starou osadu Hrádek. Naproti přes řeku na nízkém labském ostrohu vzniklo kolem přelomu 9. a 10. století staroboleslavské hradiště. Přejdeme-li toušeňské Hradištko, dostaneme se do Čelákovic, kde v nejstarší části města kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie nacházíme mladší osadu Hrádek. Lokalita je v pramenech však rovněž zvána Hradištko. U Sedlčánek nedaleko bývalého středověkého přemostění Labe máme lokalitu zvanou Hrada či Na Hradech. Na Přerovské hůře zase stávalo výšinné hradiště. O pár kilometrů dál proti proudu narazíme na obec přímo nazvanou Hradištko. U výše zmíněných lokalit můžeme předpokládat pohyb lidí jak po řece, tak přes ni.

Přívoz

Vraťme se do Toušeně. Další doklad starých cest je schován v jedné z nejstarších písemných zmínek o přívozu v Čechách. Vztahuje se k roku 1293: česká královna Jitka uděluje příjmy z toušeňského přívozu faráři do Lysé. Koncem 13. století však Hradištko již nežilo, zato obec a tvrz Toušeň pod ním naopak ano. Zdá se, že v době existence Hradištka v raném středověku zde existoval, když ne přívoz, tak alespoň brod. Jak brod, tak přívoz měly za cíl umožnit přechod řeky do prostoru východně od Jizery. Při dalším pokračování trasy vedoucí z Prahy přes Toušeň na severovýchod směrem na Polsko (tzv. polská stezka) tak nebylo nutné znovu překonávat další vodní tok. Kdo mířil na sever do Lužice, využil přechod přes Labe u Staré Boleslavi, tedy západně od dolní Jizery.

Mosty

Toušeňský brod, minimálně od 13. století již přívoz, byl v 16.-18. století nahrazen soustavou dřevěných mostů, které pomocí dvou ostrovů umožňovaly překročení řeky. Mosty jsou ještě zakresleny na mapě z 18. století, krátce před jejich zničením. Viditelné doklady o nich máme také díky zachovanému náspu v lokalitě Mezi mosty/Malvíny i díky pozůstatkům dřevěných mostních pilotů, které bývají většinou schovány pod vodní hladinou přímo pod svahem Hradištka. Porovnáme-li polohu mostů přes řeku a polohu jádra obce Toušeň, zarazí nás ne úplně přímá vazba. Mohou pro to být tři důvody. Jedním je zachování staré komunikační tradice navázané na raně středověké hradištko. Za druhé se musíme zabývat samotnou fyzickou podobou místa, kde ostrovy velmi napomáhaly snadnějšímu překročení řeky ať už v případě brodu, posléze kombinaci brodu a přívozu či nakonec soustavy mostů. Za třetí musíme mít na paměti potřebu překročit řeku na vhodném místě východně od soutoku Labe s Jizerou (pokud tedy chceme snadno pokračovat směrem na Lysou nad Labem a dále do Polska, Kladska či Slezska). Každá z uvedených možností měla patrně svůj význam. Důležitost přechodu řeky Labe v těchto místech již v raném středověku může podpořit nález unikátního meče vyrobeného v 10. století v severní Evropě. Nalezen byl v roce 2016 v lokalitě Malvíny. Více se o jeho původu, způsobu výroby nebo hodnotě dočtete v (prozatím) šestidílném seriálu na stránkách Městského muzea v Čelákovicích. Zpráva o nálezu byla rovněž publikována v toušeňském Floriánu [2017/56/1+6].

Směry cest

Kromě zmiňované polské stezky vedla přes Toušeň obchodní trasa, která spojovala Sasko s Vídní. Ta ve zdejším kraji kopírovala tok Labe. Tato tzv. lipská stezka však bude mladšího data, možná až z doby novověku, kdy se některým obchodníkům mohlo zdát výhodné vyhnout se placení cel v Praze. Odraz některých cest lze nalézt v mapách, a to jak historických, tak i těch dnešních. V případě Toušeně to můžeme nejlépe ukázat na historickém spojení s Prahou (jedná se současně o úsek výše zmíněné polské stezky). Zbytky starých polních cest směřujících víceméně přímo směrem k hlavnímu městu Čech (a současně jakoby nereflektujících existenci některých blízkých obcí) naznačují dvě trasy. První se skládá ze dvou větví: větev A/ první trasy vychází z Toušeně přes Zápy, Ostrov na Satalice (ponechává bez povšimnutí třeba Svémyslice nebo Dehtáry, i Radonice těsně míjí); větev B/ první trasy směřuje o něco jižněji na Dehtáry („líže“ Svémyslice) a dále u Radonic se sjednocuje s výše zmíněnou. Druhá trasa vychází od toušeňského Hradištka na Mstětice, dále pak v polích pokračuje až do Hloubětína, aniž by procházela kteroukoli vesnicí. Dávné cesty můžeme odhalovat i na základě studia úvozů, byť v rovinaté krajině pro jejich vznik nejsou vždy ideální podmínky. Jeden ze zdejších nejvýraznějších (a nejzachovalejších) úvozů u tzv. Králíkova kříže bude patrně pouze lokálního charakteru. To znamená, že cesta, která jím vedla, pouze umožňovala místním rolníkům přístup na jejich pole ležící jihozápadně od obce.

Ponaučení

Pozůstatky dávných cest, ať již v jakékoli formě, jsou hmatatelným dokladem odvěké touhy člověka po komunikaci s okolím. Moderní technologie nabízejí nové možnosti jejich výzkumu. Pomáhají především archeologické objevy zaniklých lidských sídel, pohřebišť nebo i jednotlivých předmětů jako třeba v případě toušeňského meče. Snažme se být k těmto věcem vnímaví a těšme se, co nového o Toušeni a jejím okolí v brzké budoucnosti ještě zjistíme.

Foto:

1. Upravená mapa brandýského panství s patrnou soustavou mostů a brodu, žlutě zvýrazněno Hradištko a toušeňský hrádek, 1764 (Státní oblastní archiv v Praze, VS Brandýs nad Labem, inv. č. 3569).
2. Místo bývalého mostu pod Hradištkem, 2018 (foto autor).