(Martin HŮRKA, Co lze zjistit o mochovských usedlostech konce 16. století?, Mochovský zpravodaj, 2021, roč. 15, č. 1, s. 48-50)
Nenápadná suplikace, tedy prosebný list či žádost, brandýského forštmistra (vrchního správce císařských lesů panství Brandýs) Ondřeje Fücktische z roku 1596 mne podnítila k sepsání tohoto příspěvku. V německy psané suplikaci, která nemá rozsah ani jedné celé strany, se dotyčný forštmistr snaží docílit nabytí „malého selského dvora [v místě] zvaném ‚Mochov‘ ležícím na přerovském panství“. Tento dvůr patřil „blahé paměti nebožtíkovi Kocmandovi“. Fücktisch uvádí ocenění gruntu na 250 tolarů. Suplikace byla zaslána do Prahy královské komoře, tedy úřadu spravujícímu majetek krále a císaře Rudolfa II. Česká královská komora byla mj. i nadřízeným orgánem správy brandýského nebo přerovského komorního panství. Forštmistr upozorňuje na svou dlouholetou službu císaři a vyzdvihuje náklady, které s tím měl spojené. Domníval se, že mu tak dvůr bude postoupen. Označuje ho totiž jako „odúmrť“ spadlou do majetku komory.
Je možné se o tomto dvoře dozvědět více? Zjistit jeho vybavení, podobu, k němu přináležející polnosti a louky? Je možné se dozvědět více i o ostatních mochovských poddanských dvorech z doby renezance, tj. z doby předbělohorské (před 1620)? Zdaleka tomu tak nebývá vždy a všude, ale v případě Mochova máme dochovány hned dvě pozemkové knihy, jejichž záznamy sahají až k polovině 16. století. Z nich se dozvídáme, že „nebožtík Kocmanda“ se jmenoval křestním jménem Jan. Svůj grunt koupil roku 1575 od Jíry Červenky. Zemřel 1595, ale ještě toho roku stihl za svůj grunt zaplatit pravidelnou každoroční splátku. Zároveň však krátce na to „...léta 1595 v sobotu po sv. Vítě s povolením urozeného pana Michala Albrechta z Šontálu J. M. C. hejtmana na Přerově prošacován jest grunt skrze rychtáře a konšely mochovské a přerovský pozůstalý po n[ebožtíkovi] Janovi Kocmandovi s těmito svršky: klisny 4, hřebec roční 1, hříbat letošních 2, krávy 4, jalového dobytka 5, vovec 25, sviní s prasaty 18, slepic s kohoutem 21, husy s housaty 21, vozy 2, pluh 1, brány 2, žita 8 v[ěrtelů], ječmena 1 v[ěrtel], obilí cokoli na zimu a na jaře vsetýho jest; a prodán Janovi Duchkovýmu za sumu 250 [kop] g[rošů]...“ Grunt to tedy nebyl nijak malý. Dozvídáme se, že po Janovi Kocmandovi zde zůstala vdova Lída. Prodej však neprobíhal hladce, což bylo asi i důvodem, proč se o grunt začal zajímat brandýský forštmistr Fücktisch, který mohl zavětřit příležitost (zároveň vidíme, že vše zřejmě nebylo tak, jak ve své suplikaci popisoval královské komoře). V každém případě roku 1597 se grunt prodával znovu: „...prošacován a prodán jest grunt pozůstalý po n[ebožtíkovi] Janovi Kocmandovi se všemi svršky a nábytky... Janovi Vackovi ... za sumu 275 [kop] g[rošů]...“. Jan Vacek dvůr již držel stabilně po mnoho následujících let. Forštmistr Fücktisch ostrouhal.
Zápis z konce 16. století nám názorně ukazuje, co se v tehdejších soupisech uvádělo zejména, tj. především inventář dvora v podobě chovaného zvířectva, zásob obilí a důležitých (a finančně cenných) nářadí a jiného vybavení. Když máme štěstí, můžeme se někdy dočíst i o tom kterém poli či louce, a to včetně pomístního názvu a dalšího určení polohy. O vlastní podobě areálu dvora zmínky zpravidla nebývají. Popisy budov usedlosti, uvádění počtu chlívů, sklepů, zmínky o užitém stavebním materiálu, o ohradních zdech, branách, studních apod. máme v našem kraji v ucelené podobě až z doby končícího 18. století.
Prameny a literatura:
- Národní archiv, Stará manipulace, i. č. 1697, sign. K 118/26, Žádost forštmistra Fücktische o dvůr v Mochově (1596).
- Státní oblastní archiv v Praze, Vs Kounice, i. č. 315, Kontraktní kniha Mochov (1566-1672).
- Státní oblastní archiv v Praze, Vs Brandýs n. L., i. č. 5722, Registra gruntovní rychty mochovské (1567-1630).
Foto: Vůz s plnými bočnicemi zvaný fasuněk (M. Hůrka).